Příchod

Podle mne si většina lidí, když se setkají s myšlenkou reinkarnace, okamžitě vzpomene na východní budhistické nebo hinduistické náboženství. Je však skutečností, že všechna velká náboženství současného světa včetně křesťanství obsahují odkazy na Zákon znovuzrození. Množství odkazů v křesťanské Bibli jasně ukazuje, že Ježíš a jeho následovníci o tomto tématu diskutovali. Můj oblíbený reinkarnační příběh pochází z Nového zákona, kde Ježíš jednoznačně praví, že Jan Křtitel je reinkarnací proroka Eliáše. „Amen, říkám vám, že mezi těmi, kdo se narodili z žen, nepovstal větší než Jan Křtitel, ale kdo je nejmenší v nebeském království, je větší než on…. A jste-li to ochotni přijmout, on je ten Eliáš, který měl přijít. Kdo má uši k slyšení, ať slyší.“ Matouš (11-15)¹⁾

Byl jsem překvapen a potěšen, když jsem zjistil, že moje místní Kabalistické středisko nabízí semináře o reinkarnaci a že je nabízí široké veřejnosti. Navštěvoval jsem jejich semináře, abych získal jejich starodávný pohled na toto téma. Kabalistické učení bylo kdysi ezoterickým učením, které bylo přístupné pouze vybrané skupině Židovkých rabínů. Nyní je dostupné široké veřejnosti. V posledních padesáti letech se objevil v západních zemích nový zájem o reinkarnaci, což může být důsledkem literatury Nového věku a guruů z Východu, kteří v Severní Americe a v Evropě přitáhli velké skupiny následovníků.

Protože jsem studentem toho, co se nazývá Učení odvěké moudrosti, tajné (ezoterické) nauky velkých učitelů nazývaných Mistři Moudrosti, nepřijímám úplně budhistické nebo hinduistické myšlenky o reinkarnaci. Ve skutečnosti by se mnohá hinduistická učení na toto téma měla spíše nazývat „převtělováním duší“, nikoliv reinkarnací. Převtělování je přesvědčení, že duše mohou přecházet do zvířecích těl, což je krokem zpět z lidské říše a to já nepřijímám. Jako esoterik pohlížím na život jako na celkový proud energie na evoluční čili dopředné cestě od okamžiku, kdy se lidská duše individualizuje, až do chvíle, kdy vstupujeme do vyššího duchovního světa, známého v různých kulturách a různých náboženstvích pod různými jmény. Proto pohlížím na naše dlouhé přebývání na planetě Zemi jako na jeden život, jednu duši a jedno vědomí.

Abychom pochopili, jak naši lidskou pouť během obrovského časového období na planetě Zemi ukončíme, musíme něco málo vědět o práci lidské duše. Uprostřed lidské duše přebývá v Božské jiskře Imanentní bůh. Jeho účelem je produchovňovat materiální tělo, které je jeho nástrojem a nakonec jej transformovat na světlo. Tento proces se nazývá proměnou. Subatomární hmota našich těl se postupně mění na světlo. Když je tato práce u konce, jsme doslova vzkříšeni v těle ze světla. Ježíšův život symbolicky představoval pět velkých kroků tohoto procesu. V ezoterickém jazyce se nazývají pěti velkými zasvěceními: Zrození, Křest, Proměna na hoře, Ukřižování a Vzkříšení světelného těla. Jak nám Ježíš tyto kroky názorně předvedl, tak je budeme jednou sami následovat.

Otázka, která by měla přijít na mysl, když o této transformaci uvažujeme, zní, jak duše tuto práci provádí. Bible a mnoho dalších duchovních knih vám řekne, že Bůh je „vše stravující oheň“ nebo plamen. Obrazu plamene náleží zvláštní postavení ve všech náboženstvích, jak starodávných, tak moderních. Tato drobná jiskřička Božství v nové duši se nakonec stane stravujícím ohněm, který stravuje, či lépe transformuje subatomární hmotu lidského těla. To, co na subatomární úrovni zbývá, je světlo čili duch, i když zvnějšku vypadá tělo jako by bylo z pevné hmoty.

Uvažujme o tělech vysoce vyvinutých duší. Svatí lidé, u kterých po smrti těla bylo zjištěno, že se zachovávají v neporušeném stavu, demonstrovali tento jev těla ze světla ve všech kulturách. U svaté Terezy s Avily, španělské katolická světice ze 16. století, bylo po letech zjištěno, když její ostatky převáženy do nového pohřebiště v jejím rodném městě Avile, že její tělo bylo netknuté. Její tělo se ani trochu nekazilo a nerozkládalo. To je proto, že jako velice pokročilá duše dosáhla již pokročilého evolučního stavu a její duše přeměnila subatomární částice ve světlo. Nezbylo nic, co by se kazilo. Světlo neboli duch se nekazí.

Máme příklad svatých mužů a žen z Východního světa, kteří ukazovali tytéž kvality, tutéž neporušitelnost těla. U indického mystika Paramhánsy Jógánandya, který strávil 30 let v Kalifornii, kde učil o duchovních tématech v létech 1920-1952, bylo také zjištěno, že jeho tělo po smrti nepodléhalo zkáze. Toto jsou jen dva příklady, kdy nám přírodní zákony vesmíru říkají něco důležitého – že naše cesta coby lidských bytostí nás nakonec přivede k produchovněnému světelnému tělu a ke vzkříšení do vyššího stavu bytí.

Nová duše a lidské tělo vypadají dost odlišně od staré duše, která se blíží svému konečnému vzkříšení ze stavu pozemského bytí. Všechny tyto tělesné rozdíly bychom byli schopni vidět, kdybychom měli éterické vidění, schopnost vidět vyšší, čistší úrovně za hustou fyzickou. Nová duše má velice drobnou a tlumeně zářící Božskou jiskru, uvězněnou v těsně přiléhajících mentálních obalech. Jak individuální Božská jiskra začíná vyrůstat do plamene, pomalu prozařuje obaly z mentální látky a ty se začínají otevírat. Tento proces znají dobře buddhisté, kteří pro něj používají obraz okvětních plátků lotosu otevírajících se na temeni hlavy.

Musíme mít stále na paměti, že mentální látka, ačkoliv je jemná a nekonečně řidší než látka našeho těla, je stále částečně fyzická. Kolem Božské jiskry jsou v každém těle tři permanentní atomy, které slouží jako jádra pro jeho obnovení a příští inkarnace. Tyto samostatné permanentní atomy shrnují a představují fyzické tělo, astrální tělo a mentální tělo této duše.

S každou inkarnací, jak se oheň duše přesouvá za mentální obaly, začíná stravovat hustou fyzickou látku lidského těla a jedinec se pomalu stává duchovnějším. Jeho nebo její tělo se postupně mění na světelné tělo. V okamžiku, kterému my lidé říkáme smrt, se atomy hustého fyzického těla, astrálního a mentálního těla rozptýlí. S jiskrou duše zůstávají pouze tyto tři permanentní atomy. Atomy nižšího neboli fyzického těla se dočasně navracejí do různých přírodních forem, kde mohou přebývat v rostlinách, kamenech nebo dokonce ve zvířatech, dokud je opět tři permanentní atomy nepovolají za účelem nové inkarnace. (Domnívám se, že to byl tento proces dočasného navracení atomů do různých přírodních forem, který dal vzniknout východním náboženským myšlenkám, že lidé se mohou vracet do stádia zvířat.)

Abychom si to zopakovali, lidská duše se při smrti dočasně odděluje od nižší fyzické formy. Božská jiskra a vědomí spolu se svými třemi permanentními atomy, které jsou zárodky pro fyzické, astrálně-emocionální a mentální tělo, zůstávají nedotčeny na duchovní rovině, kterou někteří nazývají nebe, ačkoliv možná pro některé to může být poněkud pekelný stav.  Ať už je to jakýkoliv stav, je pouze dočasný, protože dříve či později se duše opět rozhodne inkarnovat.

Součástí tohoto procesu rozpadu je, že atomy nižší lidské fyzické hmoty se rozptýlí do té doby, než jsou opět povolány. V duchovně pokročilém člověku, jak jsme viděli, se rozptyluje méně těchto atomů nižší hmoty. Atomy ze subatomárního světla se připojují k neustále se vyvíjející duši. Tyto světelné atomy silně zvětšují božskou jiskru na neustále rostoucí plamen.

Tyto tři permanentní atomy zůstávají stále s plamenem jádra duše, dokud nenastane čas pro omlazení neboli opětovné zrození. Pak pomocí magnetického procesu tyto tři permanentní atomy začnou zpátky přitahovat zpět k duši subatomární hmotu z její předchozí existence, z jejího předchozího života. Zrození za zrozením, fyzické tělo se znovu staví na atomické úrovni ze stejného fyzického materiálu. To je pro vývoj duše klíčové, aby mohla na své evoluční pouti pokračovat, pokud má produchovnit tělo pomocí procesu spalování jeho husté fyzické hmoty a její transformací na světlo. To samé platí pro astrální neboli emocionální a mentální součásti.

V určitém okamžiku se duše rozhodne vrátit se do hustého lidského stavu, aby získala další evoluční zkušenosti. Duše pak může začít tam, kde minule při poslední fyzické smrti skončila, na přesně tom samém evolučním bodě. Nic se neztrácí. To samé obnovené tělo, mysl a vědomí při putování této duše pokračují. Jsem přesvědčen, že pro moderní vědu by bylo překvapivé, kdyby se porovnala DNA žijící osoby s DNA těla, u kterého se má za to, že bylo jednou z jeho předchozích inkarnací. Budoucnost podle mne skrývá vědecký důkaz toho, co my nazýváme reinkarnací.

Dá se říci, že my lidé máme než jeden život. Je velice dlouhý a rozdělený do mnoha kapitol tím, co nazýváme smrtí. Je to však nicméně jeden souvislý život až do vzkříšení těla do čistého světla a silně rozšířeného vědomí. Není to příliš rozdílné od toho, když jdeme na konci všedního dne spát. Naše tělo a mysl jsou naživu a aktivní, když začíná nový den, ale jak se práce blíží ke konci a my se vracíme domů, začínáme cítit únavu a potřebujeme si udělat přestávku a odpočinout si. Noční spánek nám obnoví tělo a energii, takže následující ráno jsme obnoveni a opět připraveni pokračovat v denní činnosti. Všechny součásti jsou na svém místě, aby naše cesta mohla pokračovat. Pokračujeme s tím samým fyzickým tělem, tím samým mentálním tělem a samozřejmě s tou samou duší. Pokračujeme přesně tam, kde jsme skončili, než došlo k přerušení vědomí.

Většina lidí si minulé životy nepamatuje, přestože v současném životě máme stejnou mentální látku. Je to však asi svým způsobem určité požehnání, protože pamatovat si minulost by nám komplikovalo naše současné myšlení. Jen si představte, že si přinesete do nového života vůči někomu myšlenkový odpor. Tak bychom se nikdy nenaučili odpouštět. Je to logické, avšak od jistého bodu si budeme důležité věci z minulých životů pamatovat. Ve skutečnosti si dnes mnozí lidé na minulé životy dovedou vzpomenout. Když se to stane, tak je to většinou znamením, že se blížíme ke konci našeho pozemského životního putování. To je také logické, protože Zákon karmy, čili biblické „jak zaseješ, tak také sklidíš“ by nemohl fungovat, nebo by nebylo možné jej završit, pokud bychom se nemohli setkat s těmi, kteří nám ublížili a s těmi, kterým jsme předtím ublížili my.

Proč se inkarnujeme? Mnoho duchovních písemností tvrdí, že naše duše se navrací do svého fyzického nástroje, protože její práce na zdokonalování tohoto nástroje (těla) nebyla dokončena. Je nezbytné dokončit karmické vztahy, abychom mohli coby duchovní bytosti pokročit dál a ukončit naši existenci v husté fyzické formě. To je skutečně pravda, ale nesmíme zapomenout na jeden důležitý fakt, že plamen Imanentního boha v jádru každé duše má touhu sloužit. Náš Bůh je Bohem lásky / soucitu, který slouží lidstvu pomocí procesu produchovňování, a kvůli tomu se musíme inkarnovat.

My coby odlesky Božského se inkarnujeme, abychom sloužili. Sloužíme Bohu tím, že sloužíme našim bratrským / sesterským duším a také všemu materiálnímu stvoření tím, že se účastníme na procesu produchovňování hmoty. S tím, jak se produchovňuje naše bytost, produchovňuje se i všechna hmota, která nás obklopuje. A tak tento proces produchovňování slouží nejenom naší spáse, ale spáse celého stvořeného materiálního světa před temnými silami, které by to mohly veškerý vývoj navěky zmrazit.

Každá lidská duše, jejíž plamen s každou inkarnací roste, nepozvedá do vyšší duchovní úrovně pouze své osobní já, ale povznáší zároveň o kousek výše i celé lidstvo a všechno stvoření. Fyzikové nám mohou říci, že nové vhledy do zákonů hmoty ukazují, že vše je vzájemně propojené. Každý osobní skutek má vliv na celý zbytek světa a téměř vždy takový, který bychom si nikdy nepředstavovali. Kdybychom dokázali tomuto zákonu vzájemné provázanosti veškerého života na planetě rozumět, mohli bychom porozumět tomu, co nás velcí duchovní učitelé vždy učili. „Nečiňte druhým to, co byste sami nechtěli, aby činili vám,“ a jakýkoliv další podobný výrok tvrdí, že bratrství lidí skutečně existuje. Bratrství, jež není pouze pro lidi krásné zažívat, ale že to je fyzikální a duchovní zákon vesmíru.

Je načase podívat se novým pohledem na všechny ty lidi, kteří nás v životě obklopují, protože s námi putují již po celé věky. My ovšem nyní žijeme v neobyčejné době, kdy miliony duší ukončují svou pozemskou pouť. Miliony brzy projdou zkušeností vzkříšení ve svých světelných tělech, protože jejich duše dokončily svou práci na produchovňování fyzické formy. V minulosti to bylo pouze sem tam několik duší, jednou za čas, které tento úkol splnilo. Nyní však je vesmír napjatý očekáváním, jak lidský rod začíná svůj první opravdu skupinový maturitní program.

_{1) Nová Bible kralická}

Článek byl převzat z http://callingonthemasters.com. Z angličtiny přeložil Jan Vacek.