Všeobecně s dá říci, že tyto změny přestavují vychýlení z rovnováhy. Netvrdím tady, že rovnováha znamená, že se nic neděje. Již staří mudrci věděli, že vše je v neustálém pohybu (panta rhei). Je však také známo, že procesy v přírodě směřují vždy do rovnovážného stavu, na rozdíl od procesů způsobovaných člověkem, které velice často rovnováhu nabourávají. Naštěstí není člověk absolutním pánem světa a tak sice jeho procesy jsou často rozkladné a směřují k explozi, ale jsou podřízeny procesům vyššího řádu, nad kterými nemáme moc. To jsou i síly evoluce, která sice probíhá po klikatých cestách, ale je v podstatě jistým antidotem procesů vytvářených člověkem.

Mohlo by se také říci, že se zrychluje čas. Každý si asi všimnul, že se události kupí nebývalou rychlostí. Málokdo si dnes troufne předpovědět, co bude řekněme za pět let. Jediní, kdo se tváří, že to vědí, jsou ti, kdo z toho mají prospěch, tedy ti, co vám chtějí prodat nějaké finanční instrumenty nebo ti, co jsou u vlády nebo by tam chtěli být. Žijeme opravdu v době, kdy je téměř všechno možné. Současný systém se totiž rozkládá, přestává držet (lidi) pohromadě, protože nenabízí žádnou alternativu, jen věčné zatracení. Jednotlivé prvky se uvolňují a systém se dostává mimo řiditelný rozsah, technicky řečeno. Jinými slovy může nastat nepředvídatelná změna, kterou nepůjde již vrátit zpět. Jakoby se něco končilo a jakoby se mohlo začít znovu. O mnohých věcech se dnes říká, že je za pět minut dvanáct. Přestavte si tu situaci, kdy se ručička přehoupne přes dvanáctku. Ve skutečnosti se tam obě potkají a přejdou v okamžiku spolu. Ještě před chvílí se pohybovaly nahoru a časový údaj byl na svém maximu. Průchodem dvanáctkou však začínají klesat a časový údaj je rázem z maxima na svém minimu. Z půlnoci a konce dne je najednou nový začátek. Také by se to dalo přirovnat ke kyvadlu, které jsme do teď tlačili z rovnovážné polohy jedním směrem, až se dostalo tak daleko, že se přestalo pohybovat a začíná se vracet zpět směrem k rovnovážné poloze.

Co tím chci říct? Že veškeré představy, modely a předpovědi, které víceméně počítají s plynulou změnou jsou vesměs úplně mylné, protože v jistou chvíli se vývoj začne ubírat zdánlivě úplně bez návaznosti na minulost. Že při překročení určité meze se rázem natolik změní situace (vlastnosti, podmínky), že půjde spíše o fázový přechod nebo úplně nový začátek. Staré jakoby se rozpadlo, zhroutilo, vynulovalo nebo vyresetovalo a z momentální situace se začne odvíjet úplně nová realita. Takový malý velký třesk. Je to možná něco o čem Maitréja hovoří jako o novém rozdílení. Takový bod zlomu nebo nepředvídatelná diskontinuita, na kterou se nedá dost dobře připravit, ale kterou je třeba očekávat. To zní dosud až příliš obecně a akademicky, bude to však mít dalekosáhlé praktické důsledky. V prvé řadě to vyřadí veškeré systémy, které již fungují jen silou zvyku a setrvačnosti, zejména finanční, ekonomické a společenské, které nemají oporu v nových energiích Vodnáře. Lidi to tak postaví do zcela nové reality, respektive to odbourá současnou umělou realitu. Tím pádem se lidé dostanou na téměř stejnou úroveň, měřeno společensky a mocensky. Jinými slovy se vrstva nadřazených rázem propadne do zcela průměrného postavení, ne-li ještě níže, a přestane mít určující vliv. Bude na všech lidech dohromady, jakým směrem se pak vydají. Je však téměř nemožné, aby šli opět stejným směrem, když už je nyní vidět, že to je cesta do záhuby. Bude to ale také příležitost, aby více dali na rady a doporučení Starších synů člověka, tedy Mistrů moudrosti a zejména Maitréji. V nastalém vakuu a tichu po bouři bude jakýkoliv rozumný hlas daleko lépe slyšet než v kakofonické změti těkavých výkřiků současné chaotické doby Lidstvo se tedy bude moci více přiblížit Hierarchii a pokud tak učiní, bude jeho další budoucnost v dobrých rukou.