V záplavě monotónně nepříjemných zpráv a každodenního koloběhu starostí ztrácí člověk snadno nadhled a perspektivu. Zvlášť v posledních letech, kdy se již ustálilo schéma „vydržte, bude ještě hůř“, se není čemu divit, že mnozí podléhají strachu, apatii a znechucení. To je však prostředí, ve kterém se daří novému viru nejlépe. Samotné zpravodajství, či lépe řečeno výroba správných zpráv si tedy vytváří živnou půdu pro téma, o kterém chce psát. Kolem 17. listopadu se hodně hovoří o tom, jak nás minulý režim utlačoval a držel v nesvobodě. Dělo se to pod záminkou boje s kapitalismem, jako nebezpečným nepřítelem. Byla k tomu vytvořena ideologie, která měla za cíl udržovat lidi v područí vládnoucí vrstvy a stačilo vybočit i jen slovem nebo myšlenkou a rázem jste se stali nepřítelem světlých zítřků. Svoboda existovala nanejvýš v soukromém životě, třeba v rodině, ale veřejný život byl pečlivě střežen a usměrňován. Pokud ideologie říkala, že bílá je černá, tak na veřejnosti to nebylo radno zpochybňovat.

Dnes je sice hodně věcí jinak, ale pokušení ovládat lidi pomocí strachu a nezpochybnitelných pravd zůstalo. Nový virus dává globální příležitost rozdmýchat opět požáry strachu a přitáhnout otěže moci a ovládání. Ve hře jsou nyní dokonce obě nejsilnější karty strachu, na které lidé reagují a sice jak nemoc a fyzická smrt, tak i nedostatek a strádání. První se jednoznačně pojí s působením současné pandemie, druhé má poněkud nejasný původ. Můžeme si myslet, že obojí vzniklo uměle a záměrně, aby ospravedlnilo současné kroky, nebo že to jsou nahodilé jevy. At´ tak nebo tak, hodí se oba tyto strachy velice dobře jako nástroje ovládání a utlačování. Je však stále těžší uvěřit tomu, že tento svět je ten nejlepší ze všech možných a že lepší už to nemůže být, když téměř všechny ukazatele naznačují, že se řítíme do propasti.

Zdánlivě není z naší situace žádné východisko. Není to ale poprvé, co si myslíme, že to nejlepší už jsme zažili, že vše již bylo řečeno, objeveno, vymyšleno, vyzkoušeno. Ovšem pokaždé, když to vypadá, že řešení neexistuje, to znamená jediné: že musíme opustit současný pohled na sebe a svět a podívat se na vše novýma očima. Řešení totiž pouze neexistuje v rámci naší představivosti. Je však třeba zbořit omezující hranice mysli, prověřit platnost dosavadních pravd a dogmata a začít hledat řešení založené na nových pravdách. Pro ty, kdo slyší tichý šepot dějin, není překvapením, že se již ubírají jiným směrem. Jenom my se ještě křečovitě držíme uschlé větve, které říkáme „naše jistota“.

Co nám pomůže otevřít oči, mohou být velká odhalení, která mohou přijít každým dnem. Tak dlouho jsme byli ochuzováni o nové objevy a vynálezy, které nám mohou nejen usnadnit život, ale které nás mohou zbavit závislosti na omezených zdrojích, že se situace stává pomalu ale jistě neřešitelnou. Buďto budeme dále pokračovat v materiální sféře dosavadním směrem a budeme čelit rostoucím problémům, nebo začneme využívat dosud utajované způsoby získávání energie, dopravy, komunikace, léčení, které nás nejen osvobodí od dřiny a strádání, ale také od čím dál zřetelnějšího útlaku a závislosti na rozhodování a vůli někoho v pozadí. Přicházejí stále větší náznaky a věrohodnější svědectví o tom, že jsou vyzkoušené způsoby získávání téměř neomezeného množství čisté energie, která je dostupná kdekoliv a kdykoliv a to bez složitého rozvádění od jejího zdroje. Také jsou vyvinuty materiály, které mají dosud nevídané vlastnosti elektrické, magnetické, mechanické i optické. Z těch se pak dají vyrábět dopravní prostředky, stroje, stavby, elektronická zařízení, jež zatím známe nanejvýš z oblasti sci-fi. V oblasti zdravotní pak existují svědectví o zařízeních, která přímo napravují nemoci, nerovnováhy, zranění a prodlužují tak zdravý život o mnoho let. Dopravní prostředky, které neznečišťují prostředí, nás mohou během pár minut dopravit na jakékoliv místo na světě, ale i na oběžnou dráhu nebo k jiným planetám. Pokud jde pouze o to dopravit se pouze s osobními věcmi, pak jsou tu prý instalovány tzv. portály, které překlenují snad jakoukoliv vzdálenost. Kde že se tyto věci nacházejí? Většinou v podzemí nebo na vojenských základnách i na povrchu a některé asi i mimo naši planetu.

Mnohem důležitější však pro nás může být objev, že lidé mohou společně žít bez vzájemného útlaku, soupeření, válek a boje. Že se můžeme vzájemně podporovat a obohacovat, učit se jeden od druhého. Že když převládne spolupráce, tak je to jakoby se proměnila celá atmosféra, celé prostředí. To bude teprve ten pravý život, který opravdu stojí za to žít. K tomu nám může pomoci odhalení naší skutečné minulosti, ne té učebnicové, která nepřipouští, že by v minulosti mohlo být něco lepšího než dnes. Množí se však nálezy staveb, předmětů a koster, které boří ustálené představy o bližší i vzdálenější minulosti. Čeká nás vysvětlení původu dokonalých a mohutných staveb, jejich původu a účelu, původu neobvyklých materiálů a předmětů. Kromě toho se u dávných civilizací mnohdy netajily svými kontakty s mimozemšťany. To by mohlo být i vysvětlení původu neobvykle tvarovaných lebek a i neobyčejně velikých, někdy až obřích koster, které se našly snad už po celém světě.

Ano, nejsme tady sami a nikdy jsme asi ani nebyli. Jsme navštěvováni, pozorováni, a když to umožníme tak nám i občas pomohou. Pomohly by nám tedy i nyní, když je skoro nouze nejvyšší a proto je dobré si připomenout, že už to v minulosti bylo kdysi obvyklé. Oponu dějin je proto třeba rozhrnout a umožnit světlu poznání, aby proniklo do nejzazších koutů dosud utajované historie.

Hodně toho je dosud ukryto v podzemí, ať už v umělých labyrintech jeskyní nebo pod pouštním pískem nebo ledem Antarktidy.

Odhalení, které na nás čeká, nebude ale vždy jen příjemným překvapením. Budeme si muset také přiznat, že jsme podlehli pokušení hmoty a nechali se svést na scestí vedoucí do tmy. A ta na nás nyní začíná doléhat.

Naštěstí tu jsou ale naši Starší bratři, kteří znají správnou cestu a vědí, jak z této šlamastyky ven. To bude dozajista povzbuzujícím a příjemným odhalením. V esoterických a náboženských tradicích jejich existence a přítomnost zůstala sice buď zjevně či skrytě zachována, ale naprostá většina lidí o tom nemá ani tušení. Pak již bude zbývat jen krůček ke zjištění, že po zániku fyzického těla život člověka nekončí, čili že smrt jakožto absolutní konec byla jen pustou iluzí, ovšem podporovanou mocnými silami nevědomosti, strachu a opozice vůči životu. Je jasné, že člověk, který si je vědom své nesmrtelnosti se dá jen stěží manipulovat a zastrašovat.

Pokud si bude velká část lidí uvědomovat pravou podstatu a smysl života, pak nezbude velký prostor na zpochybňování naší společné cesty ke hvězdám. A proto Vás vyzývám: Udělejte za tímto světem tečku!