Archiv rubriky: editorial

Čeká nás velké odhalení?

Čeká nás velké odhalení?

Když se zdá, že neexistuje řešení, tak je třeba změnit pohled.

Číst více Číst více

V záplavě monotónně nepříjemných zpráv a každodenního koloběhu starostí ztrácí člověk snadno nadhled a perspektivu. Zvlášť v posledních letech, kdy se již ustálilo schéma „vydržte, bude ještě hůř“, se není čemu divit, že mnozí podléhají strachu, apatii a znechucení. To je však prostředí, ve kterém se daří novému viru nejlépe. Samotné zpravodajství, či lépe řečeno výroba správných zpráv si tedy vytváří živnou půdu pro téma, o kterém chce psát. Kolem 17. listopadu se hodně hovoří o tom, jak nás minulý režim utlačoval a držel v nesvobodě. Dělo se to pod záminkou boje s kapitalismem, jako nebezpečným nepřítelem. Byla k tomu vytvořena ideologie, která měla za cíl udržovat lidi v područí vládnoucí vrstvy a stačilo vybočit i jen slovem nebo myšlenkou a rázem jste se stali nepřítelem světlých zítřků. Svoboda existovala nanejvýš v soukromém životě, třeba v rodině, ale veřejný život byl pečlivě střežen a usměrňován. Pokud ideologie říkala, že bílá je černá, tak na veřejnosti to nebylo radno zpochybňovat.

Dnes je sice hodně věcí jinak, ale pokušení ovládat lidi pomocí strachu a nezpochybnitelných pravd zůstalo. Nový virus dává globální příležitost rozdmýchat opět požáry strachu a přitáhnout otěže moci a ovládání. Ve hře jsou nyní dokonce obě nejsilnější karty strachu, na které lidé reagují a sice jak nemoc a fyzická smrt, tak i nedostatek a strádání. První se jednoznačně pojí s působením současné pandemie, druhé má poněkud nejasný původ. Můžeme si myslet, že obojí vzniklo uměle a záměrně, aby ospravedlnilo současné kroky, nebo že to jsou nahodilé jevy. At´ tak nebo tak, hodí se oba tyto strachy velice dobře jako nástroje ovládání a utlačování. Je však stále těžší uvěřit tomu, že tento svět je ten nejlepší ze všech možných a že lepší už to nemůže být, když téměř všechny ukazatele naznačují, že se řítíme do propasti.

Zdánlivě není z naší situace žádné východisko. Není to ale poprvé, co si myslíme, že to nejlepší už jsme zažili, že vše již bylo řečeno, objeveno, vymyšleno, vyzkoušeno. Ovšem pokaždé, když to vypadá, že řešení neexistuje, to znamená jediné: že musíme opustit současný pohled na sebe a svět a podívat se na vše novýma očima. Řešení totiž pouze neexistuje v rámci naší představivosti. Je však třeba zbořit omezující hranice mysli, prověřit platnost dosavadních pravd a dogmata a začít hledat řešení založené na nových pravdách. Pro ty, kdo slyší tichý šepot dějin, není překvapením, že se již ubírají jiným směrem. Jenom my se ještě křečovitě držíme uschlé větve, které říkáme „naše jistota“.

Co nám pomůže otevřít oči, mohou být velká odhalení, která mohou přijít každým dnem. Tak dlouho jsme byli ochuzováni o nové objevy a vynálezy, které nám mohou nejen usnadnit život, ale které nás mohou zbavit závislosti na omezených zdrojích, že se situace stává pomalu ale jistě neřešitelnou. Buďto budeme dále pokračovat v materiální sféře dosavadním směrem a budeme čelit rostoucím problémům, nebo začneme využívat dosud utajované způsoby získávání energie, dopravy, komunikace, léčení, které nás nejen osvobodí od dřiny a strádání, ale také od čím dál zřetelnějšího útlaku a závislosti na rozhodování a vůli někoho v pozadí. Přicházejí stále větší náznaky a věrohodnější svědectví o tom, že jsou vyzkoušené způsoby získávání téměř neomezeného množství čisté energie, která je dostupná kdekoliv a kdykoliv a to bez složitého rozvádění od jejího zdroje. Také jsou vyvinuty materiály, které mají dosud nevídané vlastnosti elektrické, magnetické, mechanické i optické. Z těch se pak dají vyrábět dopravní prostředky, stroje, stavby, elektronická zařízení, jež zatím známe nanejvýš z oblasti sci-fi. V oblasti zdravotní pak existují svědectví o zařízeních, která přímo napravují nemoci, nerovnováhy, zranění a prodlužují tak zdravý život o mnoho let. Dopravní prostředky, které neznečišťují prostředí, nás mohou během pár minut dopravit na jakékoliv místo na světě, ale i na oběžnou dráhu nebo k jiným planetám. Pokud jde pouze o to dopravit se pouze s osobními věcmi, pak jsou tu prý instalovány tzv. portály, které překlenují snad jakoukoliv vzdálenost. Kde že se tyto věci nacházejí? Většinou v podzemí nebo na vojenských základnách i na povrchu a některé asi i mimo naši planetu.

Mnohem důležitější však pro nás může být objev, že lidé mohou společně žít bez vzájemného útlaku, soupeření, válek a boje. Že se můžeme vzájemně podporovat a obohacovat, učit se jeden od druhého. Že když převládne spolupráce, tak je to jakoby se proměnila celá atmosféra, celé prostředí. To bude teprve ten pravý život, který opravdu stojí za to žít. K tomu nám může pomoci odhalení naší skutečné minulosti, ne té učebnicové, která nepřipouští, že by v minulosti mohlo být něco lepšího než dnes. Množí se však nálezy staveb, předmětů a koster, které boří ustálené představy o bližší i vzdálenější minulosti. Čeká nás vysvětlení původu dokonalých a mohutných staveb, jejich původu a účelu, původu neobvyklých materiálů a předmětů. Kromě toho se u dávných civilizací mnohdy netajily svými kontakty s mimozemšťany. To by mohlo být i vysvětlení původu neobvykle tvarovaných lebek a i neobyčejně velikých, někdy až obřích koster, které se našly snad už po celém světě.

Ano, nejsme tady sami a nikdy jsme asi ani nebyli. Jsme navštěvováni, pozorováni, a když to umožníme tak nám i občas pomohou. Pomohly by nám tedy i nyní, když je skoro nouze nejvyšší a proto je dobré si připomenout, že už to v minulosti bylo kdysi obvyklé. Oponu dějin je proto třeba rozhrnout a umožnit světlu poznání, aby proniklo do nejzazších koutů dosud utajované historie.

Hodně toho je dosud ukryto v podzemí, ať už v umělých labyrintech jeskyní nebo pod pouštním pískem nebo ledem Antarktidy.

Odhalení, které na nás čeká, nebude ale vždy jen příjemným překvapením. Budeme si muset také přiznat, že jsme podlehli pokušení hmoty a nechali se svést na scestí vedoucí do tmy. A ta na nás nyní začíná doléhat.

Naštěstí tu jsou ale naši Starší bratři, kteří znají správnou cestu a vědí, jak z této šlamastyky ven. To bude dozajista povzbuzujícím a příjemným odhalením. V esoterických a náboženských tradicích jejich existence a přítomnost zůstala sice buď zjevně či skrytě zachována, ale naprostá většina lidí o tom nemá ani tušení. Pak již bude zbývat jen krůček ke zjištění, že po zániku fyzického těla život člověka nekončí, čili že smrt jakožto absolutní konec byla jen pustou iluzí, ovšem podporovanou mocnými silami nevědomosti, strachu a opozice vůči životu. Je jasné, že člověk, který si je vědom své nesmrtelnosti se dá jen stěží manipulovat a zastrašovat.

Pokud si bude velká část lidí uvědomovat pravou podstatu a smysl života, pak nezbude velký prostor na zpochybňování naší společné cesty ke hvězdám. A proto Vás vyzývám: Udělejte za tímto světem tečku!

Podpořte nás sdílením

Překážky na cestě

Překážky na cestě

Na konci každého věku dochází ke zničení starých “fungujících“ Principů. Ve věku Ryb byl vůdčím Principem „Já“. Tento Princip pozdvihl člověka do postavení samostatné myslící jednotky, která je schopná do velké míry řídit svůj osud. Ovládnutí komplexu osobnosti (skládajícího se z fyzického a éterického těla, těla emocionálně-astrálního a těla mentálního) i když nedokonale a většinou ani ne permanentně připravilo lidstvo na setkání s duší, která osobní Já přesahuje.

Číst více Číst více

V rámci vlády Principu Já povstávaly říše, rozpoutávaly se války, které pak říše pohřbívaly, přicházely vědecké objevy, umělecká díla, vznikaly instituce všeho druhu. Až na výjimky byly tyto výdobytky poznamenány prizmatem pohledu Já, jež  respektuje pouze jednostranný pohled vycházející z Já, ať už se pod tímto označením skrývá skutečné osobnostní Já jednotlivce nebo Já tvořené zájmovou skupinou jako například v politické straně, národu nebo korporaci. Uvědomělé vnímání světa subjektivním Já je důležitým krokem k sebeuvědomění a předpokladem pro  smysluplný kontaktu s ostatními. A o to právě nyní jde. Možnosti dané Principem Já byly totiž již dávno nejen vyčerpány, ale fungování v rámci Principu Já přináší delší dobu víc špatného než dobrého. Celkově by se to dalo popsat jako ztrátu životní energie nebo její nesprávné využití. Je to jako se vším, co překoná zdravé meze růstu – začíná pak škodit. Energie se plýtvá na zbytečné soupeření mezi jednotlivými Já, dochází ke vzájemné destrukci a to se odráží i na okolí. Přivedlo nás to do stavu, kde z celkového pohledu se naše civilizace nyní projevuje převážně jako destruktivní činitel. Ať už vezmeme vliv na Zemi nebo vliv lidstva na sebe sama, tak destruktivní tendence stále víc vystupují do popředí. Jinými slovy čím dál víc ubližujeme nejen sobě, ale i přírodě a jsme převážně negativně naladěni i vůči ostatním vesmírným civilizacím. Je doslova na čase zkrotit konečně Já a začít jej používat ve prospěch celku. Jako je cesta učedníka vedena skrze opakované budování a následné ničení forem – coby stupňů uvědomění, tak i cesta lidstva coby Světového učedníka vede kupředu pouze překonáváním dosažených kolektivních úrovní vědomí, tedy budováním a ničením forem společné existence. Nyní stále ještě žijeme ve formě, která podporuje vládu Já, která se projevuje soupeřením a z toho vyplývající nadřízeností a podřízeností, ovládáním pomocí síly. Toto je ale slepá cesta, tedy cesta zpět, návrat. A mohl by to být skutečný návrat do hluboké minulosti Země, kdybychom tímto směrem pokračovali dál. V životě se nedá totiž ani stát na místě, dá se jen směřovat kupředu nebo dozadu. Pokud se chceme z této pasti vymanit, musíme se vzdát nadvlády Principu Já, obětovat jej ve prospěch Principu Jednoty, pod kterým si nemáme představovat absolutní stejnost, ale dobrovolné odevzdání toho, čím můžeme posloužit širšímu celku a obětování některých osobních zájmů, které by s celkem nebyly v souladu. Ne nadarmo se nacházíme ve Věku Vodnáře, který nás přivádí do energií spojování, míchání, vícesměrného vnímání, respektu k ostatním a k nenahraditelné kvalitě skupiny jako celku. Ano, je před námi etapa spojování a dialogu, spolupráce a vzájemnosti na všech úrovních. Vědomí propojenosti a sdílení společného osudu již začíná sílit a projevovat se v národním, ale i mezinárodním měřítku. Přispívají k tomu rostoucí důkazy o tom, že jsme již dosáhli bezpečných hranic materiálního růstu, a s tím spojeného vlivu na okolní prostředí, ale i koncentrace a rozšíření zbraní. Proto se první známky úsilí o sjednocení ukazují v oblasti regulace materiální výroby s ohledem na životní prostředí a v kontrole zbrojení. Také se zdvihá úsilí o prosazování globálních měřítek pro lidské chování zejména co se týče práv a svobod lidí, ale na druhé straně i v boji proti těm, kdo se proti těmto principům proviňují. Dosavadní vývoj je však dost chaotický a s četnými zastávkami i návraty. Jak říkají Mistři, „Lidstvo je jako učedník, jenž stoupá nahoru po žebříku. I když občas z nějaké příčky spadne, tak se opět vrátí a nakonec vystoupá až na vrchol.“

Obětování Principu Já ve prospěch celku je nyní naléhavým úkolem – další příčkou v našem výstupu. Současně probíhající pandemie, tedy hrozba celosvětového rozsahu a dosahu je jen dalším jasným  podnětem pro projevení Principu Jednoty při celosvětové spolupráci v oblasti zdravotní. Otěže řízení států však bohužel stále třímají vlády vycházející ze systému podporujícího převážně Princip Já a tak namísto spolupráce a jednoty jsme svědky vzájemného obviňování, soutěžení a prosazování užších zájmů. To se pak projevuje na vývoji šíření pandemie. I když se některým státům podaří dosáhnout zastavení šíření nemoci, tak stejně nejsou v bezpečí před šířením z okolních zemí, protože se žádná země nemůže dlouhodobě izolovat od okolního světa. Na to jsme již příliš silně propojeni. Správným krokem jsou nyní přístupy, při kterých dochází fakticky k přerozdělování směrem ke sdílení. Stejný přístup by se ale měl uplatnit i v širším měřítku, například regionálním nebo mezinárodním. To by byl teprve skutečný krok k mezinárodnímu sdílení, které by nás přiblížilo k Hierarchii, Novému věku a překonání Principu Já. Zatím se jako celek ještě spoléháme na to, že to zvládneme dosavadními postupy. To zavírá dveře pomoci od Hierarchie i Vesmírných bratří. A naopak nás to činí náchylnými vlivům negativních energií a bytostí.

Princip Já převládá v současných vládách a je jedním z hlavních důvodů, proč přestávají fungovat. Ztrácejí energii a důvěru lidí a stávají se z nich až spíše divadelní představení absurdního rázu. Protichůdné záměry různých vlivových skupin a jednotlivců se v nich střetávají a neutralizují skoro každý jejich krok. To, co by se ve fungujícím kolektivu rozhodlo nebo naplánovalo za chvíli, jim může trvat týdny i měsíce a mnohdy se ani nikdy nenarodí, protože se prostě ke sjednocené vůli nikdy nedojde. Jejich postup, viděno zpětně se pak musí jevit asi jako dílo pomateného šílence nebo mentálně zaostalého jedince, než jako skupinové dílo těch nejzkušenějších z nás. Chybným závěrem z této situace ovšem je, že skupina se nikdy nedokáže dohodnout a proto je lepší vláda silného jedince. To můžeme pozorovat u nás i kolem nás. Výsledkem pak bývá, že silný jedinec jen svým Já potlačí ostatní a vládne nakonec hlavně ke svému prospěchu. To je naprosto zákonitý proces. V současném politickém (a nejen politickém) systému se totiž vládnoucí skupina vytváří z jedinců, kteří dokázali nejvíce prosadit své Já na nižších mocenských příčkách, tudíž selekcí těch, kteří mají nejmenší schopnosti práce ve skupinové energii. Kolektivní vláda je ovšem správnou formou, ale systém, který jí vytváří je zastaralý. Do vlády by se měli vybírat lidé, kteří nejlépe dokáží potlačit vlastní Já ve prospěch celku a dokážou myslet do delší budoucnosti a nejen do konce svého volebního období. Hierarchicky organizované politické strany jsou ale dědictvím minulého věku a v současném převratném světě fluidním a globálně propojeném nemají co nabídnout. Politika by měla být záležitostí všech občanů, či spíše politika by měla být tak apolitická, aby byl všem přístupná a aby byla všemi podporována. Strany již ze svého principu jsou postaveny na rozdělování a soupeření a jejich hlavním cílem je dosáhnout co největší moci. Navíc jsou pouhými prostředníky mezi občany a mocenskými orgány. V dnešní digitální on-line době tak pokrok spíše brzdí než urychlují. A vůbec pojmy jako vláda jsou samy o sobě zastaralé. Pokud se nevymyslí nic lepšího, tak by to měla být spíše správa a správci, kteří spravují věci podle vůle lidí a pro jejich prospěch. Spolky samozřejmě mají smysl a v určité formě by i politická uskupení mohla existovat, ale jejich činnost by určitě neměla být podporována státem, ale výlučně jen lidmi, kteří to budou dělat dobrovolně.

Jak na to? Je dobré si připomenout, že v nedávné historii byly v naší zemi dvě období, kdy vlády byly do velké míry v souladu se zájmy lidí. Jedno nastalo kolem roku 1968 a druhé po roce 1989. V obou případech prakticky neexistovaly politické strany. V prvém případě sice formálně existovala silná politická strana, ale tím, že byla jediná, která mohla samostatně fungovat de facto politickou stranou nebyla. Ve druhém případě pak po pádu této jediné strany ještě žádné nové politické struktury stačily vyrůst a vláda se tedy opírala o téměř všelidové občanské hnutí. V obou případech tedy nedocházelo ke střetávání, soutěžení a přetahování politických stran. Také je třeba mít na paměti, že energie Věku vodnáře neprocházejí přes jednotlivce, ale pouze přes skupiny sjednocené svým záměrem. Energie Vodnáře jsou syntetické a syntetizující a právě proto je mohou vstřebávat pouze syntetické celky, přes které také může působit dál. Proto jsou od nich současné vládnoucí struktury odstřiženy. Nemají tak v tomto ohledu lidem co předávat. Předávají maximálně jen kakofonické energie soupeření, disharmonie, rozdělování, ve kterých se každá dobrá myšlenka roztříští na neslučitelné kousky, které nejsou k užitku. Dodávat energii do takového systému vede jedině k tomu, že se využije na rozbroje a soupeření a k ničemu dobrému to nepovede. To je také asi jeden z důvodů, proč se Mistři zatím drží stranou. Dokud se nebudeme ochotni dostatečně sjednotit ve svých záměrech, nelze žádného většího pokroku dosáhnout, a to ani s vnější pomocí. A jak se ukazuje, jsme ochotni táhnout za jeden provaz jedině v situaci, kdy nám jde doslova o krk. I když nám o krk nyní už pomalu jde, naše vědomí, globálně vzato si to ještě nepřipouští. Pokračující ekologická devastace, vývoj stále ničivějších zbraní a rostoucí rozdíly v bohatství mezi lidmi i státy, jsou jako sudy střelného prachu, které mohou každou chvíli vybuchnout a pokud se tak stane, tak všechny najednou. Každá ze tří zmíněných hrozeb totiž zhoršuje i dvě ostatní.  Máme svobodnou vůli a můžeme se dál nechat unášet proudem, kterým jsme dosud pluli a čekat, co bude dál. V tom případě nás asi už nic lepšího nečeká. Pokud však vystoupíme na správném břehu, čeká nás etapa spojování, míchání, vzájemného vnímání a obohacování, respektu k druhým a nový zážitek skupiny. Skupiny, jako bytosti složené z jednotlivých rozdílných součástí, které se vzájemně doplňují a podporují a jako celek, dokážou věci, které jsou pro jednotlivce nedostupné. Spojením více jedinců do koordinovaného celku vzniká něco jako organismus vyššího řádu, bytost daleko přesahující součet svých jedinců ve všech směrech.  Zážitek bytí ve skupině je jedinečný a neopakovatelný. Myslím, že většina lidí něco podobného zažila aspoň na chvíli ve svém dětství, kdy bylo součástí nějaké dětské party. U některých to mohlo být i během školního období a nakonec možná i ve studentském životě. Spojování  zvlášť dobře funguje u lidí podobného stáří, už proto, že se jako skupiny duší společně rodíme. U dětí a studujících navíc skupinu tolik neohrožují rozdílné zájmy související s nutností uživit se v tomto světě a ani nemají zpravidla vlastní rodiny, které by je k sobě také vázaly. Mohou proto skupině věnovat prakticky veškerou energii. V neposlední řadě nejsou ještě tolik podmíněny sociálními předsudky a schématy společnosti. Vzniká tak otevřená skupina, kde může zavládnout vysoká míra rovnosti a sjednoceného záměru. Ne všechno je samozřejmě vždy tak dokonalé, jak by mohlo být, protože vždy záleží na konkrétních lidech. Pokud se však sejde ve skupině dost lidí, kteří mají vědomí připravené na skupinový život, pak tato energie může převládnout a ostatní ji také přijmou. To nám dává částečnou odpověď na otázku, jak se k vědomí skupiny dopracovat. Mělo by se začít u těch nejmenších, kde to je nejpřirozenější způsob života a sebepoznávání. Pak se to může přenést i do jejich dospělého života. U dospělých by stálo za to vzpomenout si na dětská léta a situaci, kdy zažili pocit skupiny a pokusit se na něj navázat. Vždy to však je o míře otevřenosti a také o tom, že je potřeba víc dávat než brát, tedy přesně opak toho, co nám našeptává Princip Já.

Podpořte nás sdílením

Svět už nikdy nebude jako dřív

Svět už nikdy nebude jako dřív

Často nyní slýcháme, jak je třeba se co nejdříve vrátit do normálního stavu, obnovit běžný život, nastartovat opět hospodářství apod.  Mlčky se tím předpokládá, že to, co bylo před vypuknutím koronavirové pandemie, bylo vrcholem lidského umu, nejlepší svět, co jsme schopni vytvořit a skoro předpokoj do ráje. Že v podstatě vše lepší, co si dokážeme vymyslet a vysnít, jsou pouhé fantazie a nedosažitelné ideály. Člověku stíhanému jednou nepříjemnou zprávou za druhou a strachem z budoucnosti, snad může tato představa připadat dost pravdivá. Pokud však připustíme, že ani před tím nebylo vše v pořádku a že ani směr vývoje nebyl úplně správný, pak dostáváme úplně jiný obrázek.

Mohli bychom jej popsat asi takto: „Přinejmenším několik staletí jsme se potáceli mezi cestou vzhůru ke světlu a cestou dolů do tmy. Prošli jsme mnoha roklinami a stáli několikrát na výšinách. Nyní jsme došli k močálu, který se nás snaží pohltit. To v nás probudilo zdravý rozum a pud sebezáchovy, takže se snažíme najít cestu ven.“

 Na první pohled se zdá nejjednodušší vrátit se o krok zpět a pokračovat stejným směrem dál. Ponechme stranou, že to je z principu nemožné, protože mezitím se naše vědomí, ale i naše vztahy, životní podmínky, představy a kdovíco ještě změnily. Již tušíme, že bychom na to šli líp.  Když se zamyslíme, proč jsme to dopracovali až sem, možná zjistíme, že jsme vytvořili svět příliš složitý a tudíž křehký. Založený zejména na soupeření a rovnováze protikladů než na harmonii. Že dříve nebo později by zákonitě přišla taková nebo podobná krize, protože jsme stavěli na nesprávných předpokladech, bez ohledu na skutečné zákony přírody, arogantně až agresivně, krátkozrace a ledabyle.

Co z toho vyplývá? Že pokud se budeme chtít vracet zpět, tak se nakonec dostaneme do ještě hlubší krize.  Tedy jednoduše řečeno, že už to nikdy nebude jako dřív. Že už – jak se říká – nemůžeme znovu vstoupit do stejné řeky. Když však všechny osvědčené postupy nevedou k cíli, zbývá ještě poslední naděje – nová cesta. O tom je ostatně i Mistrův článek „Nový den“, který byl vybrán do prvního letošního čísla Share International. Nové způsoby mají již své zastánce, i když je dosud přehlušují udržovatelé starých pořádků. Čím dál víc se ale ukazuje, že staré způsoby na nové problémy prostě nestačí a tak bude hlas volající po změně stále sílit.

V současné situaci totiž před námi leží dvě možnosti dalšího vývoje, za kterými stojí dvě protikladné síly.  Jednou z nich je síla, která chce Zemi ovládnout a podrobit si ji. Lidstvo chce zahnat do kouta a využívat je jen jako pracovní sílu. Pod hesly o jistotě, pořádku a bezpečnosti nastolit celosvětový kontrolní a ovládací systém ne nepodobný Orwelovu románu 1984. Jeho ideálem je hrstka všemocných ovládající masy nesvéprávných.

Pak je zde protikladná síla usilující o osvobození od schémat a dogmat, o přirozenější a příjemnější svět pro všechny. O svět založený na souladu, rovnováze, vzájemné pomoci a toleranci. O uskutečnění odvěkých ideálů a nadějí lidstva, které se jako červená nit objevují v záblescích dějin, zejména když národy rozjitří nějaká rána, nebo je semkne společný nepřítel. Ideály, které jsou v jádru každého velkého náboženství, jak nám byla postupně předávána. Pokud tedy podlehneme svému strachu a nejistotě a budeme hledat útočiště v globálním totalitním řádu, budou našimi novými jistotami nesvoboda a útlak. Pokud se rozhodneme jít dál dosud zarostlou cestou míru, spolupráce a jednoty, budou nám nápomocny síly z vyšších světů a výsledkem bude svět určitě lepší, bezpečnější, bohatší a krásnější než si jen zatím dokážeme představit.  

Kosmické vlivy podpoří v roce 2020 změnu

Kosmické vlivy podpoří v roce 2020 změnu

Mohutné změny, které dosud probíhají víceméně pod povrchem, došly pravděpodobně tak daleko, že již nebude dále možné je zastavit nebo udržet v tajnosti. Již nyní jsme mohli zaznamenat první náznaky, a to v oblasti technologie.

Jak možná už víte, tak během minulého roku se objevilo několik patentů, které si dala patentovat americká armáda na technologie, jež dosud byly drženy v tajnosti. Jedná se například o vesmírnou loď trojúhelníkového tvaru, která byla již mnoho let předmětem spekulací, zda jde o mimozemské či pozemské plavidlo.

https://patents.google.com/patent/US20060145019A1/en

Toto plavidlo vyžaduje silné elektrické a magnetické pole a k jeho pohonu se může pravděpodobně využít další revoluční patent – supravodivý materiál při běžné teplotě, tedy bez nutnosti chlazení na extrémní teplotu.

https://patents.google.com/patent/US20190058105A1/en

Jiným patentovaným dopravním prostředkem je vesmírné plavidlo, které dokáže cestovat vzduchem, vodou i vesmírným prostorem tím, že tento prostor ohýbá a tudíž nenaráží na žádný odpor.

https://patents.google.com/patent/US10144532B2/en

Vysokofrekvenční generátor gravitačních vln lze je posledním z řady těchto převratných technologií a lze jej využít na přenos energie nebo signálů, ale možná i pro jiné účely.

https://patents.google.com/patent/US20180229864A1/en

V oblasti odhalení mimozemského života se téměř denně dovídáme o dalších náznacích, že ve vesmíru nejsme sami, ale že život na jiných planetách, ať už v naší sluneční soustavě nebo jinde, je v zásadě možný a pravděpodobný.

K dalšímu vývoji může přispět i to, že v roce 2020 dojde k několika neobvyklým a silným astrologickým konstelacím, které podpoří potřebné změny. Jedny z nejsilnějších nastanou hned začátkem tohoto měsíce, konkrétně počínaje 11. 1. 2020, kdy i u nás bude viditelné částečné zatmění Měsíce.

ASTRO 2019-2020

Planetární vlivy budou podporovat změnu v uspořádání našeho světa a my můžeme svou vůlí přispět k tomu, aby tyto změny byly nasměrovány k lepší budoucnosti pro všechny, ke spravedlivějšímu světu, propojenosti a sdílení, tedy k tomu, čím se vyznačuje Věk vodnáře. Protože jednou z největších překážek je současný světový finanční systém, vyhlásili aktivisté z tzv. Hnutí odporu celosvětovou meditaci zaměřenou na povzbuzení hojnosti a odstranění chudoby a nerovnosti. Krátká vizualizační meditace proběhne 12. 1. 2020 v 7:11 ráno. Instrukce k meditaci podává toto video:

I během zbytku roku nastane několik dalších silných konstelací a začne vícero synodických cyklů. Někteří astrologové proto očekávají, že může dojít k závažným společenským změnám.

Jakoby změna skutečně již „visela ve vzduchu“. Je to podle mne jak díky energiím tohoto času, tak i díky rostoucímu očekávání  – vědomému i nevědomému – všech lidí. Nesmíme zapomínat ani na to, že energie Věku vodnáře již jsou několik v převaze nad ustupující energií Věku ryb, což čím dál víc podporuje snahy o skupinové práci a skupiny obecně a podkopává vztahy a přístupy založené na výlučnosti, podřízenosti, poslušnosti, oddanosti, útlaku, teda všemu, co nás dosud obklopovalo. I z hlediska numerologie jsou dvě dvojky v letopočtu podporou pro spolupráci a partnerství a tak spolu se čtyřkou, kterou dohromady dávají, budou přispívat k uzavření starého a novým počátkům ve všech oblastech.

Pokud tedy využijme tohoto „volání doby“, můžeme konečně přetnout pouta s věkem rozdělováním a soupeření a zahájit éru všeobecné spolupráce, podpory a sdílení, tedy to, co nám už delší dobu předpovídají kromě hvězd i Maitréja a Mistři moudrosti.

Můžeme pak rychle dospět k životu ve skutečné hojnosti, kterou nám na fyzické rovině poskytnou kromě jiného i odtajněné revoluční technologie, které mají dosud jen vojenské složky a v delším horizontu i technologie světla, kterou nám pak předají naši Vesmírní bratři.

Podpořte nás sdílením

Finanční krach se blíží

Finanční krach se blíží

O tom, že současný světový finanční systém je brzdou a překážkou pro vývoj lidstva hovoří Mistři již desítky let. Maitréja také předpovídá, že přijde celosvětový krach finančního kasina, jak se s trochou nadsázky dá tento systém označit. Tento systém je nespravedlivý, protože hájí zájmy hrstky vyvolených, vedených sobeckými zájmy na úkor většiny z nás. Je také zkorumpovaný, jak se postupně díky mnoha aférám ukazuje.

Číst více Číst více

Na tom, že finanční krach se blíží, se shodují mnohé zasvěcené i nezasvěcené zdroje od finančních analytiků až po laiky, kteří mají k dispozici jen svůj zdravý selský rozum. Vědí to bezpochyby i vlády velkých zemí, které to ovšem stěží budou ochotny přiznat, ale dá se to poznat z toho, jak některé z nich hromadí ve svých rezervách například zlato. Příznačný je také rozmach nejrůznějších kryptoměn, jejichž obliba je přímo úměrná tomu, jak klesá důvěra v oficiální měny. Kryptoměny pode mne představují něco podobného, jako když v přírodě umírající strom začnou napadat houby a parazitické rostliny. Jádrem současného systému je skupina takzvaných centrálních bank, které jsou ovšem de facto soukromými institucemi a slouží tedy zájmům svých vlastníků a nikoliv státům, jejichž měnu spravují. Nejlépe je to vidět na příkladu Spojených států, jejichž měna je dosud nejrozšířenější světovou měnou a také nejdůležitější tzv. rezervní měnou ostatních států. Ústup některých ropných velmocí od obchodování v amerických dolarech i dlouhodobá krize vzájemných obchodních vztahů USA a Číny, v jejichž pozadí je právě závislost na americké měně, je pádným důkazem blížícího se konce dosavadního statusu quo. Nad všemi centrálními bankami ještě stojí BIS (nikoliv naše tajná služba, ale Banka pro mezinárodní vypořádání), která je nejvyšším nástrojem globálního finančního řízení.

Málokdo snad také ještě věří tomu, že akciové trhy jsou opravdu pravdivým obrazem fungování podniků a že se z nich dá vyčíst stav národního hospodářství. Ukazuje se, že velké korporace a zejména velké banky dokáží šikovnými manipulacemi ovlivňovat nejen vývoj cen jednotlivých akciových titulů, ale i celých indexů. Veřejně se také ví, že tzv. kvantitativní uvolňování, tedy bezmezné vytváření peněz, které provádí americká centrální banka již delší dobu, nevede k oživování hospodářství, ale že z levných peněz, které velké podniky takto získají, si dokáží uměle zvyšovat svou kapitálovou hodnotu tím, že prostřednictvím dalších společností skupují vlastní akcie. Výsledkem je rostoucí rozdíl mezi tím, jak vypadají ceny a indexy na kapitálových trzích a jejich skutečným stavem. Vzniká tak to, co se eufemisticky nazývá bublina, ale co dost přesně vystihuje dynamiku tohoto jevu. Je to něco, co se nafukuje nebo napíná a nikdo neví, kdy to praskne.

Celý tento systém je odsouzen k zániku a jeho konec se dá očekávat každým dnem. Co nastane poté, je předmětem mnoha debat a úvah odborníků i lidí, které zajímá duchovní aspekt tohoto jevu. Množí se rady, že je dobré investovat do komodit od nemovitostí až po drahé kovy, jak přežít období chaosu a nejistoty, které někteří očekávají apod. Ve skutečnosti je krach světového finančního systému předpokladem pro duchovní pokrok lidstva. Bez radikálních změn v této oblasti bude každý pokus o nastolení spravedlivějších celosvětových vztahů brzděn silou a mocí peněz. Lidstvo se musí sjednotit a začít žít a hospodařit jako jedna rodina, jak o tom hovoří Maitréja a Mistři z Jeho skupiny. Spravedlivé vztahy však nemohou fungovat, dokud jeden okrádá druhého. Není to jen otázka chudých a bohatých lidí, Evropské unie, nebo vztahů EU a USA, nebo Číny a zbytku světa, ani vztahu vyspělých a tzv. rozvojových zemní – je to skutečně všeobecný problém.

Pád zastaralého systému vytvoří prostor pro nový začátek. Není tedy čeho se v této souvislosti bát, pokud právě nepatříte mezi pár nejbohatších lidí na planetě.

Co pak bude následovat, se dá jen velmi těžko přesněji odhadnout. Jisté je, že krach světového finančního systému je jedna z podmínek pro veřejné vystoupení Maitréji. Další podmínkou je alespoň náznak a pohyb k celosvětovému spravedlivějšímu uspořádání, tedy například reforma OSN vedoucí k posílení její role i v oblasti hospodářské a finanční, konkrétně s cílem spravedlivého rozdělování světového bohatství. Finanční krach by podle předpokladů měl motivovat lidi a státy, aby se semkly a aby se společně začaly zabývat skutečnými problémy a potřebami lidí a planety. Dá se také s jistotou říci, že peníze již poté nebudou mít nikdy takovou moc, jakou mají nyní. Jejich role se sníží na praktický prostředek směny a obchodu.

Zhroucení finančního systému bude nepopiratelným znamením, že „časy se mění“ pro skoro všechny lidi na této planetě. Od té chvíle již bude návrat zpět skutečně nemožný. Systém založený na chamtivosti, soutěživosti a energiích minulého věku odejde do propadliště dějin a jeho pád zatáhne definitivně oponu za nešťastným obdobím světového bloudění a předznamená příchod skutečně zlatého věku lidstva.

Podpořte nás sdílením

Žijeme v době odhalení

Žijeme v době odhalení

Neuplyne snad den, aby se neobjevilo něco, co bylo skrytého, aby nevyplavalo na povrch něco, co mělo zůstat hluboko ponořené. Vypadá to, že se nedají skrýt utajené vojenské operace, jako například průnik speciálního izraelského komanda do pásma Gazy, politické vraždy (Kašodží), a samozřejmě korupce, což se ukazuje i u nás. Ještě před pár lety skoro nikdo neznal pojem ‚whistleblower‘, tj. toho, kdo vynáší na veřejnost informace, aby pomohl lidem poznat pravdu. Nyní to začíná být skoro samozřejmý zdroj investigativních novinářů a jediný způsob, jak se dozvědět o supertajných technických projektech.

Číst více Číst více

Co za touto změnou stojí? Jednou z příčin jsou dozajista daleko větší možnosti komunikace a technických prostředků vůbec. Nyní lze téměř z kteréhokoliv místa na zemi vidět a slyšet co se děje na jakémkoliv jiném místě. Tento stav je odrazem vnitřní propojenosti všech a všeho, demonstrovaný na fyzické rovině. Je tu ale ještě další faktor. Nové energie, které na nás působí ve Věku vodnáře, pozvedají neúprosně lidské vědomí. Lidé si více uvědomují, co se kolem nich děje a podle toho také jednají. Energie Věku ryb, tedy oddanosti a poslušnosti, už nemají takovou sílu a naopak sílící vědomí propojenosti a vzájemnosti vede ke zvýšenému pocitu spoluodpovědnosti. Jednoduše řečeno si lidé začínají více uvědomovat pravdu a souvislosti a začínají podle toho jednat.

Musíme si uvědomit a připustit, že nejsme toho všeho jen pouhými svědky nebo diváky, ale že máme svůj podíl zodpovědnosti a zároveň i možnosti chod věcí ovlivnit. Každý svým dílem přispívá buď k příchodu nové budoucnosti, plné svobody a spravedlnosti, nebo přitahuje a podporuje síly, které nás drží zpátky. Podobné přitahuje podobné a to se nás týká jako jednotlivců i jako lidstva jako skupiny. Jistě by u nás nemělo zlo takovou moc, kdyby nenašlo takovou podporu a odezvu v mnohých z nás.

Naštěstí čím dát tím více roste vliv kolektivního vědomí. Je to síla, která dokáže překonat téměř cokoliv. Toho si jsou dobře vědomi nejen dobří vůdci, ale i dobří manipulátoři. Korporátní média, která slouží zájmům peněz, dovedou mistrně vybírat, co lidem říci a jak a co jim zatajit.  Nyní tak oblíbený termín ‚fake news‘ je jen vrcholem ledovce politiky manipulací, (auto)cenzury, odvádění pozornosti a vytváření strachu a duality, kterou média dnešní doby provádějí. Tím se ovšem samy chytají do pasti, protože zapomínají, že žijeme v době, kdy pravda vychází napovrch.

Odhalení se týká jak toho špatného, tak i toho dobrého. Zatím to ovšem vypadá, že vyplouvají na povrch spíše ty špatné věci – skandály, chyby, zločiny, manipulace apod. Obávám se, že se to ještě nějakou dobu bude stupňovat, protože hodně toho špatného zůstává stále skryto. Musíme si zkrátka nejdříve udělat pořádek ve vlastním domě, než budeme připraveni přijmout něco nového. Je to jako s ekologickou zátěží – nejdříve je nutné vyčistit půdu, aby bylo možné postavit novou stavbu. Jedním z mála pozitivních odhalení, které se již přinejmenším připravuje, je fakt, že nejsme ve vesmíru zdaleka sami a že kolem sebe máme přívětivé a nápomocné obyvatele jiných světů. Tento fakt totiž již nebude delší dobu možné zamlčovat. Přítomnost jiných inteligentních bytostí a jejich technologická a zejména duchovní vyspělost je čím dál jasnější. Směřují k tomu jednak studie starověkých a ještě starších civilizací, ale stejným směrem vedou i stopy k mnoha novodobým technologiím a objevům i množící se komunikace s jinými bytostmi přes lidské prostředníky, nemluvě o přímých pozorováních jejich lodí laiky i odborníky z řad vědců i vojenského personálu.  Tajné vojenské programy podle některých svědků již delší dobu s mimozemskými civilizacemi spolupracují a využívají technologií, které se jinak objevují jen v oblasti sci-fi. Otázka odtajnění existence a postavení Vesmírných bratrů tak má nejen duchovní, ale i politický, vojenský a technologický aspekt. Jak se zdá, tak alespoň odhalení části této skutečnosti již připouštějí všichni zúčastnění. Boj se nyní vede hlavně o to, aby došlo k úplnému odhalení všeho, co s tím souvisí, tedy abychom přestali být vedeni za nos a mohli o své budoucnosti sami rozhodovat. Jinak by hrozilo, že stejně se kolem nás i s námi bude dít něco, o čem nebudeme mít ponětí, protože bychom s tím jinak nesouhlasili.

Popravdě, nemyslím si, že by takzvané částečné odhalení bylo vůbec reálné. Lidé mají dost jak současného společenského uspořádání, tak i vidí zoufalou nedostatečnost současných technických prostředků vis-a-vis všem hrozbám, kterým jako civilizace musíme čelit. Kdo by nechtěl mít lepší zdroje energie, dopravní systémy nebo diagnostické a léčebné metody? Jakmile se veřejnost dozví, že jí bylo něco úmyslně zamlčováno, bude požadovat celou pravdu. Odhalení „nových“ technologií tak půjde ruku v ruce s pádem těch, kteří je dosud utajovali.

Pod náporem přibývajících odhalení se dosavadní řád doslova drolí. Důvěra v dosavadní instituce klesá a tak nám častou vládnou politici, kterým důvěřuje i méně jak polovina obyvatel. Chronické vládní krize, předčasné volby a výměny politických představitelů jsou zoufalé pokusy udržet status quo, které se stávají pomalu normou. Jinými slovy se dá říci, že současný způsob ‚demokratické vlády‘ neuspokojuje většinu obyvatel. Vlády a mocenské skupiny se tak dostávají pod tlak veřejnosti, kterému nedokáží dlouhodobě odolávat. To je další důvod, proč ti, co tyto věci utajují, přistupují k aspoň částečnému odhalování. Některé projekty a činnosti se však v utajení vyvíjely několik desítek let, mnohdy zcela bez kontroly veřejnosti i celé vlády a jejich rozpočty byly víceméně neomezené. Dosáhly proto takových výsledků, o kterých nemáme ani tušení. Vzniká tak zvláštní paradox, kdy skutečnost je mnohdy tou nejméně uvěřitelnou možností, zatímco lži a polopravdy nám připadají reálnější. Je to také proto, že jsme se stali do jist míry také obětí cílených manipulací, jak tomu bylo s fenoménem tzv. UFO, čistých energetických zdrojů, medicínou a dalšími oblastmi. Výsledkem je, že jsme si vytvořili mentální a kulturní bariéry, které nám neumožňují vidět věci objektivně, tedy takové jaké jsou. Je to stejný princip, podle kterého lidé dříve nemohli přijmout fakt, že Země je kulatá, nebo později dopředu odmítali připustit, že by letadla, která jsou těžší než vzduch, mohla vůbec vzlétnout. Tak jako tomu, kdo žil dlouhou dobu ve tmě, může náhlý přechod do světla ublížit, tak možná ani my nejsme připraveni přijmout někdy až dost zdrcující pravdu o naší nevědomosti a marném úsilí udržet v chodu dosavadní systém. A to platí i o společenském uspořádání.  Tento šok však nemůže být záminkou k tomu, abychom se tomuto očistnému procesu vyhýbali. Čím dále to budeme oddalovat, tím to bude jen horší. Naštěstí se již pracuje na důležitých projektech na zlepšení životních podmínek všech lidí, zejména těch nejchudších, hledají se cesty, jak opustit směřování hospodářství na ekonomický růst a nastartovat kvalitativní změnu. Všechny tyto problémy byly již ve vesmíry tisíckrát vyřešeny, a my si je také s pomocí Mistrů moudrosti a poradců z jiných civilizací, také vyřešíme.

Nejsnazší asi bude začít využívat nové technologie, protože bude stačit vynést je z tajných laboratoří a základen, případně z archivů. S technologickými inovacemi již máme zkušenosti a máme na to struktury. Změnit vztahy lidí a jejich soužití na globální úrovni bude asi mnohem těžší. V určitém okamžiku tak budeme potřebovat pomoc, kterou nám mohou poskytnout nejlépe členové Hierarchie světla. Myslím tím nejen samotné Mistry moudrosti, ale i zasvěcence a adepty, protože bude docházet k postupnému předávání nashromážděné moudrosti seshora dolů, až bude každý naplněn tím, co z ní dokáže pojmout.  Odhalení samotných technologií ještě nemusí znamenat, že s nimi budeme umět smysluplně nakládat. Proto je tak důležité, že ve světě neustává také volání a boj za spravedlivé uspořádání společnosti jak na státní – národní úrovni, tak i na globální. Nejnověji se to ukazuje ve Francii, kde vzniklo rychle hnutí připomínající situaci tzv. arabského jara. Viděli jsme, že se podařilo až zázračně zmírnit napětí na Korejském poloostrově, uklidnila se i situace kolem Sýrie a konfrontace velmocí se do jist míry přelila do ekonomické oblasti.  Obětí počínajících obchodních válek však může být pouze nespravedlivý ekonomický a finanční systém, jehož pádem se konečně uvolní cesta k nápravě světa. Tím nastane vhodná chvíle k odhalení nového Světového učitele a jeho spolupracovníků, který za tímto účelem přišel opět mezi nás.

Podpořte nás sdílením

Velká událost je za dveřmi

Velká událost je za dveřmi

Přelom věků je v pozornosti Hierarchie již několik desítek let. Letos to bylo také již 40 let od chvíle, co Kristus – Maitréja vstoupil do našeho svět ve fyzickém těle a začal kolem sebe shromažďovat spolupracovníky pro plynulý přechod do Nového věku. Přelom věků coby planetární událost má však i kosmické souvislosti – už tím, že je vyvolán vzájemným pohybem Země a Slunce proti hvězdnému pozadí zvěrokruhu.

Číst více Číst více

Současnou problematickou situaci Země také bedlivě sledují lidé z jiných planet naší sluneční soustavy a dokonce i z jiných hvězdných systémů. To platí ovšem jak pro síly, které přejí evoluci, tedy tzv. Síly světla, tak i pro protikladné síly, které se snaží naši evoluci brzdit, tedy tzv. Temné síly. Zápas mezi oběma stranami tak probíhá na mnoha strukturovaných úrovních. Lidstvo tedy stojí nyní uprostřed tohoto boje a to jak co se týče příklonu k jedné či druhé straně, ale i ve smyslu těch úrovní vědomí, na kterých se zápas odehrává.

My máme přirozenou tendenci považovat naši fyzickou úroveň existence a vnímání za rozhodující, za rovinu, od které se všechno odvíjí, nicméně to je spíše naopak. Naše celková nevědomost nás do jisté míry činí loutkami vyšších i nižších úrovní existence. Odedávna tady máme elementální bytosti, svou podstatou involuční, tedy působící opačným směrem než evoluce, jsou naší součástí, jakož i základem viditelného fyzického světa. S těmi je nám od nepaměti dáno bojovat. Pokud bychom nebyli pod vlivem Sil temnoty na vyšších úrovních, nebyl by to pro nás asi velký problém. Nicméně síly nepřející evoluci a přechodu do Nového věku jsou přítomné a aktivní i nad naší obvyklou úrovní vnímání. Jsou to oni občas zmiňovaní Temní bratři, protipól Hierarchie světla, tedy Mistrů a Maitréji. Vytvářejí podmínky pro zpomalení vývoje vědomí lidí a jejich hlavními oponenty jsou kromě Hierarchie i všichni učedníci a aspiranti, tedy ti z lidí, kteří se rozhodli nebo rozhodují dát se cestou služby světu a Světlu. Hierarchie a Maitréja mají podporu od Šambaly a od vesmírných avatárů a kosmických bytostí, které byly Zemi přivolány na pomoc. Učení odvěké moudrosti výslovně zmiňuje například Avatára sjednocení a Ducha pokoje čili rovnováhy. Ani Temní bratři však nejsou bez podpory z vyšších rovin.  V minulosti a pravděpodobně i současné době se Země stala působištěm a útočištěm bytostí z jiných planet a možná i evolucí (tj. ne-lidských), které v nás neviděly zárodky božích stvoření, ale živnou půdu a prostředky pro svoje egoistické plány. Tato situace trvala a trvá patrně již celé věky, protože i učení odvěké moudrosti neskrývá, že evoluce lidstva a evoluce na Zemi vůbec prošla různými peripetiemi a krizemi. Nelze také zapomenout, že Maitréja byl několikrát ve svém postupu směrem k lidstvu zastaven a Jeho plány nedošly naplnění kvůli kosmickému zlu, jak Hierarchie celkově nazývá vnější negativní vlivy na Zemi. Konkrétně pan Creme například zmiňuje, že když se podařilo domluvit setkání představitelů světového tisku s Maitréjou v Londýně v červenci roku 1985 musel Maitréja na poslední chvíli svou účast zrušit, protože došlo k silnému výboji kosmického zla na astrálních úrovních, které by celou událost nenávratně poškodilo. Nedošlo tak k plánovanému představení Maitréji světu prostřednictvím seriózního světového tisku a plány Hierarchie a Maitréji bylo nutné odložit a přepracovat. Důsledky této zmařené příležitosti pociťujeme dodnes. Kosmické zlo představované různými entitami na různých úrovních se zabydlelo kolem Země i na Zemi a asi i pod Zemí a působilo jak na všechny lidi přímo, tak i prostřednictvím těch z lidí, kteří k němu byli vnímavější.  Rozdělení světa, které nastalo po poslední světové válce, poskytlo prostor tajným službám a organizacím, projektům a technologiím, aby se tam vetřely a podřídily si je. Po několika dekádách studené války se jim podařilo vybudovat celé sítě vlivných organizací, které nejsou běžnému člověku viditelné, ale které se jej snaží sledovat, ovlivňovat a odvádět od jeho pravého účelu. Velkým pomocníkem je jim strach, který zvlášť rádi šíří a vyvolávají. Jejich činnost je sice neviditelná, ale jejich existence se dá vystopovat právě tam, kde je utajování nejvyšší, tady zejména u věcí, které jsou veřejně naprosto popírány nebo potlačovány. Dalším nepřímým důkazem jsou výsledky jejich působení: některé neočekávané katastrofické události, neopodstatněné konflikty i nejrozšířenější zlozvyky, které zatemňují upřímnou a laskavou podstatu lidí, svádí je na cestu násilí, ničení, nebo naopak je přivádějí do závislosti a deprese. Proč se například tak opakovaně zklamáváme těmi, které jsme si zvolili a dali jim sílu, aby nás vedli k pokroku a svobodě? Čím to, že se hodně z nich změní, jakmile se dostanou k moci, jakoby se dostali pod špatný vliv něčeho silnějšího, něčeho, co nevidíme a co my jsme nevolili. A proč to média nechtějí vidět a raději se zaměřují na méně podstatné problémy anebo spíše odvádějí pozornost jinam. Do jisté míry je to vinou systému, který jsme vytvořili, ale překážky, které se změnám staví do cesty, naznačují,  že je v tom i něco víc.

Že je změna směřování lidstva potřebná a nevyhnutelná, je snad jasné každému, kdo se nad tím zamyslí. Že není jisté, že tuto změnu lidstvo dokáže provést bez cizí pomoci, je také čím dál víc patrné. Co nám proto zbývá? Jsou to dvě věci, které spolu ale úzce souvisí.  První je snažit se o sjednocení lidí v co největším měřítku, urovnání světových konfliktů – jinými slovy nastolit správné mezilidské (a mezinárodní) vztahy, jak o tom mluvil pan Creme i jeho Mistr a Majtréja jeho prostřednictvím. Druhou cestou by mělo být vědomě pozvat jak Hierarchii, tak i všechny kosmické Síly světla, o kterých se i jen můžeme domnívat, že existují. Žádná vyslaná myšlenka, jak známo se neztratí a tak i tyto myšlenky dorazí buďto k Nim, nebo k někomu, kdo je Jim podobný.  Kromě toho všude ve vesmíru platí Zákon svobodné vůle, který dovoluje pomáhat v podstatě pouze těm, kteří o to požádají, nebo s tím přinejmenším souhlasí. Záleží patrně na naléhavosti situace a širších kosmických souvislostech. Nejsem zdaleka sám, kdo cítí nyní naléhavou potřebu jednoznačně se vyhranit v očekávání změn, které přijdou tak jako tak – buď k lepšímu, nebo k horšímu. Síly jsou totiž napjaté a drobná převaha na jedné straně může zvrátit celou situaci. Jedno je jisté – brzy nebude nic jako dřív.

Asi nejbližší tomu, co dosud Hierarchie předpovídala jako pozitivní scénář, je očekávání tzv. Události, které se jako myšlenka nyní šíří světem., Kromě toho, že nezahrnuje představení Maitréji světu, je jinak velmi podobné popisu Dni deklarace. Zveřejnění existence mimozemských civilizací a postupné navázání kontaktů, zavedení spravedlivého finančního systému, uvolnění duchovních učení a technik léčení, ukončení současného způsobu vládnutí a nastolení takového, který bude zajišťovat základní potřeby lidí, jako jsou bydlení, zdravotní péče, vzdělávání apod., rozvoj nových technologií a tak dále.

Je známo, že plány Hierarchie nejsou statické, ale průběžně se mění a přizpůsobují vývoji situace. Je proto možné, že velikost úkolu a naléhavost situace si vyžádá zásah ještě vyšších bytostí a sil, než je Hierarchie v čele s Kristem. Není asi podstatné, jestli bude světu první představen Maitréja a Mistři, nebo jestli se dříve ukážou lidé z jiných světů. Důležité je, že se podaří zvrátit směřování lidstva a planety směrem k sebezničení.  K tomuto zlomu je třeba všechnu snahu podřídit a nenechat se odklonit nebo zastavit ničím, co jsme schopni překonat.

Vzhledem k tomu, jak se příchod Maitréji proti původním představám hodně zpomalil, nikdo se asi nemůže seriózně odvážit dát událostem konkrétní časový rámec. Zvláště těm, které budeme schopni vidět ve fyzické rovině. Jak sice říká Maitréja a Mistři, konec je již od počátku známý a na vyšších úrovních je již situace vyřešená k dobrému, ale jakou rychlostí tato změna dosáhne do fyzického světa, je těžké odhadnout. Mnohé zprávy však naznačují, že se nyní zápas už skutečně přesouvá do fyzické reality, a tak by bylo na místě se připravit na to, že konec roku a možná i začátek nového bude opravdu dramatický.  Když se všichni aspoň trochu přičiníme, tak se ale nová budoucnost brzy může stát přítomností.

Podpořte nás sdílením

Mohou volby něco změnit?

Mohou volby něco změnit?

Není možné se domnívat, že jedny volby mohou naráz vyřešit všechny problémy, které se hromadily po mnoho let. Co však mohou dokázat, je přinést impulz ke změně.

Číst více Číst více

Vynést do popředí lidi, kteří jsou schopni a ochotni věci změnit, kteří jsou otevřeni novým řešením a kteří dokážou naslouchat lidem a jejich názory se řídit. Zdá se to jednoduché, ale takových lidí není mnoho a v současné politice ještě méně. Proto to vypadá, jak to vypadá – spíše než zájmy občanů se současní politici řídí svým prospěchem a proto také místo spolupráce převládá boj. Většinou se ukáže, že nejlépe dokážou sloužit zájmům lidí ti, kteří o veřejné funkce vůbec nestojí, protože si uvědomují jejich náročnost a odpovědnost, která je s tím spojená.

Volby tedy mohou něco změnit, ale pokud ano, pak to bude jen začátek dlouhého procesu, do kterého se musí zapojit co nejvíc lidí, protože to za nás nikdo neudělá. Žijeme v době, kdy je nutné ale také možné spravedlivě naslouchat zájmům všech skupin a všech občanů. Kdy je třeba hledat společný zájem cestou kompromisů, které vyjádří vnitřní a podstatnou jednotu všech lidí.  Jednotu založenou na vzájemné úctě a respektu k druhým, na dobrovolných ústupcích jednotlivců a skupin ve prospěch celku, na vědomí odpovědnosti za společný osud.

Mnohým již dochází, že současný politický systém nefunguje, že už neodpovídá potřebám a požadavkům naší doby, současným podmínkám a současným lidem. Proto potřebujeme politiky, kteří se nebojí provést hluboké změny a kteří mají dobrou vůli to provést co nejlépe a ve prospěch všech. A to se dá jedině a pouze formou spolupráce s ostatními, dialogem a vytrvalou ochotou naslouchat a hledat kompromisy, které povedou k řešení, jež je přijatelné pro všechny.

Je snad jasné, že ani takoví politici nemohou všechny potřebné změny provést bez nás, bez naší podpory a bez naší kontroly.  Že si nemohou svoje zvolení vykládat jako náš souhlas s tím, že si od této chvíle mohou dělat co chtějí a jednat proti zájmům těch, co je zvolili. Samotné volby totiž k provedení změn nestačí, je potřeba zavést další nástroje, které umožní politiky řídit. Mám na mysli různá referenda, hlasování a petice, které musí dostat slovo v co nejširším měřítku a na všech úrovních. V dnešní době internetu a mobilních komunikací to ani nemusí znamenat větší zátěž jak pro samotné lidi, tak pro úřady. A pokud na politiky budeme nahlížet jako na dělníky, které občané zaměstnávají, pak z toho logicky plyne, že bychom měli mít možnost jim tento pracovní poměr ukončit, pokud jej nebudou vykonávat tak, jak si to my přejeme.

Podpořte nás sdílením

Porodní bolesti Nového věku

Porodní bolesti Nového věku

Ať se podíváte téměř kamkoliv kolem sebe, zdá se, že se vše hroutí, přestává fungovat, odevšad se vyvalují spousty špíny a jakoby to nemělo nikde konce. Všude kolem je najednou tolik špatného, že je snadné podlehnout depresi a pesimismu.

Číst více Číst více

Ať se podíváte téměř kamkoliv kolem sebe, zdá se, že se vše hroutí, přestává fungovat, odevšad se vyvalují spousty špíny a jakoby to nemělo nikde konce. Všude kolem je najednou tolik špatného, že je snadné podlehnout depresi a pesimismu.

Je to skutečně pravda, že toho hodně odchází, ale jenom proto, aby to udělalo místo něčemu novému. Odchází tak vše staré, přežilé, vše, co již nevyhovuje a stejně jenom překáží. Není dobré se tím nechat strhnout a „vidět vše černě“. Hodně toho odchází, lidstvo však zůstává a stává se očištěné o chyby a omyly minulosti, aby mohlo nastoupit opět na svou pravou cestu. Přenošený plod Nového věku se dere na světlo světa, ale jde to těžce, odpor je značný, bolest veliká. Na jemná upozornění, varovná znamení a předzvěsti lidstvo dobrovolně nereagovalo, je tedy nadále konfrontováno s negativními důsledky svých rozhodnutí a situace se dále vyhrocuje.

Tento stav výstižně popisuje tarotová karta Viselec: „Nacházíš se v nějaké váznoucí, strnulé situaci. Všechny tvé pokusy zlepšit tento stav ztroskotávají. Teď ti nezbývá nic jiného než pustit se a uvolnit. Když je noc nejtemnější, můžeme si být jisti, že nastávající den už musí přijít, a také přijde!“

Dostali jsme se sem, protože jsme příliš dlouhou dobu šli nesprávným směrem. Když jsme konečně začali chápat, že tato cesta vede do záhuby, rozhodli jsme se nyní, vedeni především strachem, začít brzdit, ale směr jsme zatím změnit nedokázali. Jdeme teď sice, pravda, o něco pomaleji, ale stále stejným směrem. Zkoušíme řešit nové problémy starými cestami. Jsou mnozí, kteří by se rádi vrátili do časů, kdy to – podle nich – ještě fungovalo. Není však cesty zpátky a to, co mohlo ještě před pár lety fungovat, již novým výzvám nestačí. Není kam se vrátit. Poprvé je jasné, že současné problémy je možné řešit pouze skutečně globálně. Nestačí nastolit nový řád v jedné či druhé zemi, na jednom či druhém kontinentu, je třeba se konečně domluvit se všemi a dosáhnout všeobecné a celosvětové změny. Před takovou výzvu nebylo lidstvo ještě dosud nikdy postaveno.

Změna může nastat jedině s přispěním všech lidí. Důležité proto je si uvědomit, čemu nyní dáváme svou energii: zda starému či novému. Zda ještě toužíme vrátit se zpět, nebo jít kupředu. Zda se bojíme budoucnosti a změn nebo se těšíme a pracujeme pro nové.

Nestačí také čekat na nástupišti až si pro nás vlak do Nového věku přijede. Je nesmyslné se domnívat, že stačí být ve správný čas ve správném místě nebo si dobře zaplatit a myslet si, že rychlík do Nového věku nás bezpracně doveze rovnou do ráje.

Podpořte nás sdílením

Hra o čas

Hra o čas

Současná doba střídání věků sice potrvá ještě řádově stovky let, některé změny však pravděpodobně proběhnou poměrně dramaticky. Zejména hroucení starých pořádků se patrně neobejde bez náhlých událostí.

Číst více Číst více

Současná doba střídání věků sice potrvá ještě řádově stovky let, některé změny však pravděpodobně proběhnou poměrně dramaticky. Zejména hroucení starých pořádků se patrně neobejde bez náhlých událostí. Příčinou takových otřesů, jaké můžeme pociťovat již nyní, je vytrvalý odpor, který zastánci starých pořádků kladou jákekoliv změně. Narůstající síla energií Nového věku, jehož příchod se řídí kosmickými zákony nezávislými na lidské vůli, tlačí stále větší silou na transformaci všeho, co vyrostlo z energií odcházejícího věku. Tento odpor je příčinou rostoucího napětí a to se nějakým způsobem musí vybít, aby byla nastolena opět rovnováha. Kdyby lidstvo jako celek nekladlo změnám takový odpor, mohl by být přechod do Nového věku plynulý a méně bolestný. Ochota ke změnám a radostné očekávání nového by nám uhlazovaly cestu do Nového věku spolupráce a bratrství. Vodnářské energie by se volně rozlévaly do všech struktur a hledaly by si stružky cestou nejmenšího odporu.

Bohužel ti, co dosud vládnou tomuto světu mocí světskou i duchovní, se zoufale snaží postavit všem změnám hráz, aby si udrželi své postavení a výhody z něj vyplývající. Žádná hráz však není dost pevná na to, aby odolala přílivu nových energií. Dříve či později se stejně protrhne a svět bude rázem zaplaven vlnou změn.

Vysoké napětí panuje v současné době zjevně v ekonomickém systému. Ten je dosud založen na hře slepých tržních sil, jež Maitréja jednoznačně označuje za síly zla. Krví tohoto systému jsou peníze a burzy a banky jsou jeho životně důležitými orgány. Bez těchto institucí by těžko mohla hrstka bohatých dosáhnout a odůvodnit své extrémně vysoké příjmy. A právě tyto stěžejní pilíře světového ekonomického systému se začínají povážlivě kymácet. Zdá se, že dlouho předpovídaný světový burzovní krach na sebe nedá již dlouho čekat, i když si tuto možnost ještě někteří nechtějí vůbec připustit. Těm, kterým tento systém dosud tak dobře sloužil, totiž již nejde jen o peníze. Dobře si jistě uvědomují, že po takovém pádu přijde ihned na řadu otázka „Jak dál?“. A na tu neumí nebo nechtějí odpovědět. Jedno je však jisté. Po takovém silném celosvětovém otřesu, jakým bude zhroucení světových akciových trhů a pád velkých bank jako jejich nejdůležitějších hráčů, se již nebude možné vrátit do původních kolejí. Svět bude jiný, protože jiní budou díky této zkušenosti i lidé.

V neposlední řadě je tu ještě jeden důvod, proč se mocní a vyvolení tohoto světa snaží odvrátit finanční kolaps za každou cenu. Dobře totiž vědí o Maitréjových předpovědích a tak jsou si vědomi, že nyní jen čeká na nejvhodnější okamžik, kdy jej lidé zavolají a budou připravení začít provádět změny, o kterých hovoří, aby mohl konečně začít veřejně působit jako skutečný Světový Učitel.
Nahoru

Podpořte nás sdílením