Štítek: Editorial

Co se děje za minutu dvanáct

Co se děje za minutu dvanáct

Všichni asi cítíme, že se něco děje. Ano, věci se mění, a to stále rychleji. Mění se klima, mění se společnost, mění se nemoci, mezinárodní situace a také ceny. Změny se zrychlují a v některých případech se to dá přesně změřit a dokázat, například u změn klimatu a souvisejících jevů a samozřejmě v oblasti financí a komodit.

Číst více Číst více

Všeobecně s dá říci, že tyto změny přestavují vychýlení z rovnováhy. Netvrdím tady, že rovnováha znamená, že se nic neděje. Již staří mudrci věděli, že vše je v neustálém pohybu (panta rhei). Je však také známo, že procesy v přírodě směřují vždy do rovnovážného stavu, na rozdíl od procesů způsobovaných člověkem, které velice často rovnováhu nabourávají. Naštěstí není člověk absolutním pánem světa a tak sice jeho procesy jsou často rozkladné a směřují k explozi, ale jsou podřízeny procesům vyššího řádu, nad kterými nemáme moc. To jsou i síly evoluce, která sice probíhá po klikatých cestách, ale je v podstatě jistým antidotem procesů vytvářených člověkem.

Mohlo by se také říci, že se zrychluje čas. Každý si asi všimnul, že se události kupí nebývalou rychlostí. Málokdo si dnes troufne předpovědět, co bude řekněme za pět let. Jediní, kdo se tváří, že to vědí, jsou ti, kdo z toho mají prospěch, tedy ti, co vám chtějí prodat nějaké finanční instrumenty nebo ti, co jsou u vlády nebo by tam chtěli být. Žijeme opravdu v době, kdy je téměř všechno možné. Současný systém se totiž rozkládá, přestává držet (lidi) pohromadě, protože nenabízí žádnou alternativu, jen věčné zatracení. Jednotlivé prvky se uvolňují a systém se dostává mimo řiditelný rozsah, technicky řečeno. Jinými slovy může nastat nepředvídatelná změna, kterou nepůjde již vrátit zpět. Jakoby se něco končilo a jakoby se mohlo začít znovu. O mnohých věcech se dnes říká, že je za pět minut dvanáct. Přestavte si tu situaci, kdy se ručička přehoupne přes dvanáctku. Ve skutečnosti se tam obě potkají a přejdou v okamžiku spolu. Ještě před chvílí se pohybovaly nahoru a časový údaj byl na svém maximu. Průchodem dvanáctkou však začínají klesat a časový údaj je rázem z maxima na svém minimu. Z půlnoci a konce dne je najednou nový začátek. Také by se to dalo přirovnat ke kyvadlu, které jsme do teď tlačili z rovnovážné polohy jedním směrem, až se dostalo tak daleko, že se přestalo pohybovat a začíná se vracet zpět směrem k rovnovážné poloze.

Co tím chci říct? Že veškeré představy, modely a předpovědi, které víceméně počítají s plynulou změnou jsou vesměs úplně mylné, protože v jistou chvíli se vývoj začne ubírat zdánlivě úplně bez návaznosti na minulost. Že při překročení určité meze se rázem natolik změní situace (vlastnosti, podmínky), že půjde spíše o fázový přechod nebo úplně nový začátek. Staré jakoby se rozpadlo, zhroutilo, vynulovalo nebo vyresetovalo a z momentální situace se začne odvíjet úplně nová realita. Takový malý velký třesk. Je to možná něco o čem Maitréja hovoří jako o novém rozdílení. Takový bod zlomu nebo nepředvídatelná diskontinuita, na kterou se nedá dost dobře připravit, ale kterou je třeba očekávat. To zní dosud až příliš obecně a akademicky, bude to však mít dalekosáhlé praktické důsledky. V prvé řadě to vyřadí veškeré systémy, které již fungují jen silou zvyku a setrvačnosti, zejména finanční, ekonomické a společenské, které nemají oporu v nových energiích Vodnáře. Lidi to tak postaví do zcela nové reality, respektive to odbourá současnou umělou realitu. Tím pádem se lidé dostanou na téměř stejnou úroveň, měřeno společensky a mocensky. Jinými slovy se vrstva nadřazených rázem propadne do zcela průměrného postavení, ne-li ještě níže, a přestane mít určující vliv. Bude na všech lidech dohromady, jakým směrem se pak vydají. Je však téměř nemožné, aby šli opět stejným směrem, když už je nyní vidět, že to je cesta do záhuby. Bude to ale také příležitost, aby více dali na rady a doporučení Starších synů člověka, tedy Mistrů moudrosti a zejména Maitréji. V nastalém vakuu a tichu po bouři bude jakýkoliv rozumný hlas daleko lépe slyšet než v kakofonické změti těkavých výkřiků současné chaotické doby Lidstvo se tedy bude moci více přiblížit Hierarchii a pokud tak učiní, bude jeho další budoucnost v dobrých rukou.

Podpořte nás sdílením

Čeká nás velké odhalení?

Čeká nás velké odhalení?

Když se zdá, že neexistuje řešení, tak je třeba změnit pohled.

Číst více Číst více

V záplavě monotónně nepříjemných zpráv a každodenního koloběhu starostí ztrácí člověk snadno nadhled a perspektivu. Zvlášť v posledních letech, kdy se již ustálilo schéma „vydržte, bude ještě hůř“, se není čemu divit, že mnozí podléhají strachu, apatii a znechucení. To je však prostředí, ve kterém se daří novému viru nejlépe. Samotné zpravodajství, či lépe řečeno výroba správných zpráv si tedy vytváří živnou půdu pro téma, o kterém chce psát. Kolem 17. listopadu se hodně hovoří o tom, jak nás minulý režim utlačoval a držel v nesvobodě. Dělo se to pod záminkou boje s kapitalismem, jako nebezpečným nepřítelem. Byla k tomu vytvořena ideologie, která měla za cíl udržovat lidi v područí vládnoucí vrstvy a stačilo vybočit i jen slovem nebo myšlenkou a rázem jste se stali nepřítelem světlých zítřků. Svoboda existovala nanejvýš v soukromém životě, třeba v rodině, ale veřejný život byl pečlivě střežen a usměrňován. Pokud ideologie říkala, že bílá je černá, tak na veřejnosti to nebylo radno zpochybňovat.

Dnes je sice hodně věcí jinak, ale pokušení ovládat lidi pomocí strachu a nezpochybnitelných pravd zůstalo. Nový virus dává globální příležitost rozdmýchat opět požáry strachu a přitáhnout otěže moci a ovládání. Ve hře jsou nyní dokonce obě nejsilnější karty strachu, na které lidé reagují a sice jak nemoc a fyzická smrt, tak i nedostatek a strádání. První se jednoznačně pojí s působením současné pandemie, druhé má poněkud nejasný původ. Můžeme si myslet, že obojí vzniklo uměle a záměrně, aby ospravedlnilo současné kroky, nebo že to jsou nahodilé jevy. At´ tak nebo tak, hodí se oba tyto strachy velice dobře jako nástroje ovládání a utlačování. Je však stále těžší uvěřit tomu, že tento svět je ten nejlepší ze všech možných a že lepší už to nemůže být, když téměř všechny ukazatele naznačují, že se řítíme do propasti.

Zdánlivě není z naší situace žádné východisko. Není to ale poprvé, co si myslíme, že to nejlepší už jsme zažili, že vše již bylo řečeno, objeveno, vymyšleno, vyzkoušeno. Ovšem pokaždé, když to vypadá, že řešení neexistuje, to znamená jediné: že musíme opustit současný pohled na sebe a svět a podívat se na vše novýma očima. Řešení totiž pouze neexistuje v rámci naší představivosti. Je však třeba zbořit omezující hranice mysli, prověřit platnost dosavadních pravd a dogmata a začít hledat řešení založené na nových pravdách. Pro ty, kdo slyší tichý šepot dějin, není překvapením, že se již ubírají jiným směrem. Jenom my se ještě křečovitě držíme uschlé větve, které říkáme „naše jistota“.

Co nám pomůže otevřít oči, mohou být velká odhalení, která mohou přijít každým dnem. Tak dlouho jsme byli ochuzováni o nové objevy a vynálezy, které nám mohou nejen usnadnit život, ale které nás mohou zbavit závislosti na omezených zdrojích, že se situace stává pomalu ale jistě neřešitelnou. Buďto budeme dále pokračovat v materiální sféře dosavadním směrem a budeme čelit rostoucím problémům, nebo začneme využívat dosud utajované způsoby získávání energie, dopravy, komunikace, léčení, které nás nejen osvobodí od dřiny a strádání, ale také od čím dál zřetelnějšího útlaku a závislosti na rozhodování a vůli někoho v pozadí. Přicházejí stále větší náznaky a věrohodnější svědectví o tom, že jsou vyzkoušené způsoby získávání téměř neomezeného množství čisté energie, která je dostupná kdekoliv a kdykoliv a to bez složitého rozvádění od jejího zdroje. Také jsou vyvinuty materiály, které mají dosud nevídané vlastnosti elektrické, magnetické, mechanické i optické. Z těch se pak dají vyrábět dopravní prostředky, stroje, stavby, elektronická zařízení, jež zatím známe nanejvýš z oblasti sci-fi. V oblasti zdravotní pak existují svědectví o zařízeních, která přímo napravují nemoci, nerovnováhy, zranění a prodlužují tak zdravý život o mnoho let. Dopravní prostředky, které neznečišťují prostředí, nás mohou během pár minut dopravit na jakékoliv místo na světě, ale i na oběžnou dráhu nebo k jiným planetám. Pokud jde pouze o to dopravit se pouze s osobními věcmi, pak jsou tu prý instalovány tzv. portály, které překlenují snad jakoukoliv vzdálenost. Kde že se tyto věci nacházejí? Většinou v podzemí nebo na vojenských základnách i na povrchu a některé asi i mimo naši planetu.

Mnohem důležitější však pro nás může být objev, že lidé mohou společně žít bez vzájemného útlaku, soupeření, válek a boje. Že se můžeme vzájemně podporovat a obohacovat, učit se jeden od druhého. Že když převládne spolupráce, tak je to jakoby se proměnila celá atmosféra, celé prostředí. To bude teprve ten pravý život, který opravdu stojí za to žít. K tomu nám může pomoci odhalení naší skutečné minulosti, ne té učebnicové, která nepřipouští, že by v minulosti mohlo být něco lepšího než dnes. Množí se však nálezy staveb, předmětů a koster, které boří ustálené představy o bližší i vzdálenější minulosti. Čeká nás vysvětlení původu dokonalých a mohutných staveb, jejich původu a účelu, původu neobvyklých materiálů a předmětů. Kromě toho se u dávných civilizací mnohdy netajily svými kontakty s mimozemšťany. To by mohlo být i vysvětlení původu neobvykle tvarovaných lebek a i neobyčejně velikých, někdy až obřích koster, které se našly snad už po celém světě.

Ano, nejsme tady sami a nikdy jsme asi ani nebyli. Jsme navštěvováni, pozorováni, a když to umožníme tak nám i občas pomohou. Pomohly by nám tedy i nyní, když je skoro nouze nejvyšší a proto je dobré si připomenout, že už to v minulosti bylo kdysi obvyklé. Oponu dějin je proto třeba rozhrnout a umožnit světlu poznání, aby proniklo do nejzazších koutů dosud utajované historie.

Hodně toho je dosud ukryto v podzemí, ať už v umělých labyrintech jeskyní nebo pod pouštním pískem nebo ledem Antarktidy.

Odhalení, které na nás čeká, nebude ale vždy jen příjemným překvapením. Budeme si muset také přiznat, že jsme podlehli pokušení hmoty a nechali se svést na scestí vedoucí do tmy. A ta na nás nyní začíná doléhat.

Naštěstí tu jsou ale naši Starší bratři, kteří znají správnou cestu a vědí, jak z této šlamastyky ven. To bude dozajista povzbuzujícím a příjemným odhalením. V esoterických a náboženských tradicích jejich existence a přítomnost zůstala sice buď zjevně či skrytě zachována, ale naprostá většina lidí o tom nemá ani tušení. Pak již bude zbývat jen krůček ke zjištění, že po zániku fyzického těla život člověka nekončí, čili že smrt jakožto absolutní konec byla jen pustou iluzí, ovšem podporovanou mocnými silami nevědomosti, strachu a opozice vůči životu. Je jasné, že člověk, který si je vědom své nesmrtelnosti se dá jen stěží manipulovat a zastrašovat.

Pokud si bude velká část lidí uvědomovat pravou podstatu a smysl života, pak nezbude velký prostor na zpochybňování naší společné cesty ke hvězdám. A proto Vás vyzývám: Udělejte za tímto světem tečku!

Podpořte nás sdílením