Sýrie: důvěřujte lidem
Mohlo by se zdát, že ze Sýrie poslední dobou nepřicházejí žádné dobré zprávy, pokud vůbec nějaké. Málokdo si proto dnes ještě vzpomene na to, že současná občanská válka začala jako pokojné lidové povstání. Nyní se spíše mluví o tom, jak se v současné válce angažují různé mezinárodní síly včetně teroristických skupin.
Jean-Pierre Filiu je profesorem blízkovýchodních studií na pařížské univerzitě Sciences Po Paris, který sleduje s velkým zájmem dění v Sýrii a nedávno se vrátil z pobytu v syrském Aleppu. Nepobýval tam však na frontové linii, ale mezi obyčejnými lidmi. Říká, že obraz Sýrie, který vytvářejí mezinárodní sdělovací prostředky je daleko vzdálený skutečnosti. Není se co divit, že jejich zpravodajství ukazuje pouze válku, protože zpravidla se pohybují výlučně v doprovodu vojáků revoluční FSA. (Asádův režim novináře do země nepouští.) Profesor Filiu se proto záměrně rozhodl žít mezi obyčejnými lidmi, kteří nemají s válkou nic společného. Jeho postřehy a myšlenky jsou proto naprosto jiné. Jak v televizním rozhovoru na stanici France 24 prohlásil, považuje současný konflikt stále za revoluční povstání lidí, kteří se zdola postavili autokratickému režimu. Povstání, které již trvá několik let, dokázalo osvobodit rozsáhlá území, která již delší dobou nejsou pod kontrolou Asádova režimu. Například na větší části Aleppa již více jak rok vládne samospráva. I přes mnohé potíže je tam dokonce pro obyčejné lidi lepší situace než na území, které je dosud pod kontrolou státu. Veřejné služby, jako elektřina, voda a zásobování, tu fungují sice nedokonale, ale přesto lépe. Lidé organizují svůj život sami, bez pomoci zvenčí a nově nabytou svobodu by za nic nevyměnili. Třeba rajčata jsou na osvobozeném území až pětkrát levnější, než na území státu. Podle pana profesora je syrské povstání v mnohém jedinečné a vytváří tak příklad pro celý region. Jde o skutečné povstání, které přináší změnu zdola nahoru. Na rozdíl třeba od Egypta nebo Tuniska ale i dalších zemí nejsou na osvobozených územích žádné zbytky původního režimu. Asádův režim je totiž tak nelidský a agresivní, že lidé s ním nechtějí mít nic společného a důsledně rozbíjejí všechny jeho součásti. Další podstatnou odlišností je to, že celé povstání probíhá bez vnější pomoci. I když se často slyšíme o tom, jak cizí skupiny financují, vyzbrojují, nebo se přímo účastní bojů opozice, pochází naprostá většina zbraní podle pana Filiu od Asádovy armády. Je to podle něj Asádovo propagandistické vítězství, že se na konflikt začíná pohlížet jako na válku s teroristy a s cizími silami.
Jak rozbít tuto falešnou představu a informační blokádu, která ji pomohla vytvořit? Podle pana profesora by zpravodajské agentury měly začít důvěřovat místním lidem. Mnohé zprávy se totiž nedostanou do zpravodajství jednoduše proto, že je nebylo možné „ověřit z nezávislých zdrojů“. To je často nemožné, protože reportéři v Sýrii prakticky nejsou. Místní lidé však nemají zájem něco zkreslovat nebo zatajovat. Oni sami jsou často k FSA kritičtější než lidé zvenčí. Téměř každý den se objevují noví zpravodajové z řad normálních občanů, nová televizní nebo rozhlasová média, která považují svobodu informací za největší výdobytek, který převáží veškeré útrapy. Tito lidé by svou nezávislost nevyměnili za nic na světě, ani kvůli vlastnímu prospěchu. Přesto tito „občanští zpravodajové“ jsou považováni profesionálními novináři za nedůvěryhodné zdroje, v nejlepším případě za „svědky“. Je velkým paradoxem, že Sýrie je dosud členem Spojených národů, a její informace jsou přijímány jako oficiální a důvěryhodné, zatímco zprávy od nových médií a občanských zpravodajů na osvobozených územích nikoliv.
Podle profesora Filiu je syrské revoluční hnutí kvalitativně zcela novým historickým jevem, který předznamenává novou epochu přinejmenším na Blízkém východě. Proto jako historik chce být u toho. Sýrie přitom historicky byla a je jedním z klíčových států tohoto neklidného regionu a dění v Sýrii může ovlivnit směr vývoje v dalších okolních zemích.