Archiv pro štítek: finanční krach

Přichází období divočiny?

Přichází období divočiny?

My, lidé tzv. západního světa, jsme si zvykli, že máme mnohé jistoty a vymoženosti, které již považujeme za samozřejmosti, a přitom si vůbec neuvědomujeme, že pro velkou část lidí žijících na Zemi to tak samozřejmé není a ani nikdy nebylo. Po staletí se totiž svět rozděloval na tzv. rozvinutý a ten ostatní. Tradiční kolonialismu i moderní bankovní a finanční systém zneužívaly a vysávaly země Afriky, Střední a Jižní Ameriky a velkou část Asie.

Není divu, že v těchto zemích žijí lidé po dlouhou dobu ve velké zaostalosti a dosud se jim nepodařilo přiblížit se svým bývalým koloniálním velmocem. Nejvýraznějším znakem toho jsou miliony lidí, které doslova umírají hlady a další stamiliony, které živoří pod jakoukoliv hranicí, kterou nazýváme chudobou. Žijí tak buď ve skutečné divočině bez moderních vymožeností, nebo sice na pokraji velkých měst, ale bez jejich zázemí, v nejrůznějších slumech, tedy takříkajíc v divočině měst.

Fungující dopravu, dostupnost elektřiny, pitné vody, internetu, zdravotní péče a sociálního zabezpečení považujeme za nepostradatelné samozřejmosti, o kterých se nemusíme vůbec bavit. Zapomínáme, že mnoho lidí se bez nich musí dodnes obejít. Tyto rozdíly představují velkou nespravedlnost, kterou nevyřeší charita nebo dobrovolnická pomoc. Je to výsledek sebestředného pohledu na svět, který se odráží v našich institucích, hodnotách, politice, hospodářství… My lidé z tzv. vyspělých zemí máme na tom proto každý větší či menší podíl zodpovědnosti a viny již tím, že tento stav tolerujeme.

Tento stav však nemůže trvat věčně už proto, že současné plýtvání zdrojů tato planeta dlouho neunese. Také je třeba mít na paměti, že se tím vytváří kolektivní karma. Proto Mistři předpovídají a upozorňují, že nás čeká nevyhnutelná nepříjemná změna, kterou nazývají „zkušeností divočiny“. Co to znamená? Nic přesného se o tom asi nedá zatím říci, ale v zásadě to bude znamenat, že ztratíme naše navyklé vymoženosti a jistoty a zažijeme stav, který zná méně vyspělá část světa. Pan Creme to ve svých knihách a přednáškách vysvětloval takto: „Zkušenost divočiny je, zvláště pro Západ, přijetí jednoduššího způsobu života. Takového, jakým mohou žít lidé na celém světě. Jedním z nejdůležitějších úkolů Krista ve skutečnosti je zbavit lidstvo mámení materialismu. Je to mámení, mlhavé neskutečno, které brání člověku poznat, kým opravdu je a jaký je smysl života.“

Myslím, že v dnešní vypjaté době již není tak těžké si to představit. Krátkodobě může být situace ještě těžší. Úplně postačí, že přestane jít proud. Ve velkých městech světa s vysokou koncentrací obyvatel to do 24 hodin vyvolá rabování obchodů, skokový nárůst kriminality a zhroucení veškerého řádu. Do několika dní pak nastane kritický nedostatek pitné vody, začne hlad a nefungující kanalizace promění město v neobyvatelnou divočinu. Lidé budou nucení odejít a změnit rychle způsob života a nahlížení na svět.

Když však dojde k výpadku někde v nepálské vesnici, kde jej používají jen na svícení a televizi, nestane se skoro nic. Pole budou dál obdělávána, dopravu zajistí dobytek, vařit se bude dál na ohništi nebo na kamnech…

Bylo by však mylné se domnívat, že krize a katastrofy představují něco jako boží trest za naše hříchy. Hlavní a podstatné na nich je, že nám mají otevřít oči a zbavit nás nebezpečných iluzí, které nás právě do těchto situací přivádějí. My všichni, nebo snad skoro všichni, žijeme ve velké a nebezpečné iluzi, že současné uspořádání světa je správné, normální nebo snad jediné možné. Není tomu tak. Je to jen naše iluze o vlastní výjimečnosti a nadřazenosti, jednoduše o naší oddělenosti od ostatního světa.

Co nás z toho může vyvést, když mnoho pokusů o nápravu selhalo? Asi to skutečně bude jen pořádný šok. Nic víc, ale sni ani nic míň není třeba. Součástí toho procitnutí bude prožitek života v nejistotě a chaosu bez známých jistot a prostředků. Ve skutečnosti zjistíme, že mnoho věcí ve skutečnosti ani nepotřebujeme, nebo že jsou pro nás spíše přítěží. Tímto přechodem do stavu, který budeme zpočátku vnímat jako návrat do divočiny, se přiblížíme stavu, kdy náš život na této planetě bude udržitelný. Dosavadní způsob života drancuje planetu a vyvolává konflikty a války.

Otázkou také je co se stane s penězi. Peníze se v moderní době staly předmětem nezdravého uctívání, často hlavním smyslem života. Z globálního pohledu a často i z osobního slouží dnes především k rozdělování lidí, jejich útlaku a ponižování. Samy o sobě již nepředstavují žádnou hodnotu. Již nejsou poukázkami na konkrétní hodnotu, jako tomu bylo například v dobách, kdy ještě byly kryty zlatem. Nyní jsou pouze dluhem vůči centrální bance. Jako takové mají jen takovou hodnotu, jakou jim lidé ve svých myslích přisoudí. Z duchovního hlediska jsou neskutečné, iluzorní. Jsou nástrojem komercionalizace, která již zasahuje téměř všechny oblasti života a tak podle slov Mistra pana Creme „zachvátila lidstvo a vytěsňuje z lidí jakoukoliv šlechetnou myšlenku a gesto. “

Jako vše nezdravé dříve či později onemocní a pokud se je nepodaří ozdravit, tak pomine, tak podobný osud čeká asi i peníze. Tím pomine zároveň i útlak, který nyní vyvolávají pomocí dluhů, rozdělování lidí i národů na základě jejich bohatství a s nimi skončí i bezuzdná spekulace vedoucí k nestabilitě a krizím. Je známo, že Maitréja předpověděl světový burzovní krach, který probudí lidstvo do nové reality, že se začne zajímat o skutečné hodnoty a následně přijme sdílení jako základ mezinárodních vztahů.  Pro tuto dobu jsou již připraveny plány, jak distribuci světových zdrojů zařídit. Ke slovu nastoupí namísto peněz sofistikovaný barterový obchod.  Z toho je vidět, že peníze ztratí své privilegované postavení v hospodářském životě společnosti a tím i moc nad osudy lidí i národů. Nová doba se buď obejde úplně bez peněz, nebo v ní peníze budou hrát úplně jinou roli – přispívat ke sdílení zdrojů a udržování všeobecného dostatku.

Podpořte nás sdílením

Finanční krach se blíží

Finanční krach se blíží

O tom, že současný světový finanční systém je brzdou a překážkou pro vývoj lidstva hovoří Mistři již desítky let. Maitréja také předpovídá, že přijde celosvětový krach finančního kasina, jak se s trochou nadsázky dá tento systém označit. Tento systém je nespravedlivý, protože hájí zájmy hrstky vyvolených, vedených sobeckými zájmy na úkor většiny z nás. Je také zkorumpovaný, jak se postupně díky mnoha aférám ukazuje.

Číst více Číst více

Na tom, že finanční krach se blíží, se shodují mnohé zasvěcené i nezasvěcené zdroje od finančních analytiků až po laiky, kteří mají k dispozici jen svůj zdravý selský rozum. Vědí to bezpochyby i vlády velkých zemí, které to ovšem stěží budou ochotny přiznat, ale dá se to poznat z toho, jak některé z nich hromadí ve svých rezervách například zlato. Příznačný je také rozmach nejrůznějších kryptoměn, jejichž obliba je přímo úměrná tomu, jak klesá důvěra v oficiální měny. Kryptoměny pode mne představují něco podobného, jako když v přírodě umírající strom začnou napadat houby a parazitické rostliny. Jádrem současného systému je skupina takzvaných centrálních bank, které jsou ovšem de facto soukromými institucemi a slouží tedy zájmům svých vlastníků a nikoliv státům, jejichž měnu spravují. Nejlépe je to vidět na příkladu Spojených států, jejichž měna je dosud nejrozšířenější světovou měnou a také nejdůležitější tzv. rezervní měnou ostatních států. Ústup některých ropných velmocí od obchodování v amerických dolarech i dlouhodobá krize vzájemných obchodních vztahů USA a Číny, v jejichž pozadí je právě závislost na americké měně, je pádným důkazem blížícího se konce dosavadního statusu quo. Nad všemi centrálními bankami ještě stojí BIS (nikoliv naše tajná služba, ale Banka pro mezinárodní vypořádání), která je nejvyšším nástrojem globálního finančního řízení.

Málokdo snad také ještě věří tomu, že akciové trhy jsou opravdu pravdivým obrazem fungování podniků a že se z nich dá vyčíst stav národního hospodářství. Ukazuje se, že velké korporace a zejména velké banky dokáží šikovnými manipulacemi ovlivňovat nejen vývoj cen jednotlivých akciových titulů, ale i celých indexů. Veřejně se také ví, že tzv. kvantitativní uvolňování, tedy bezmezné vytváření peněz, které provádí americká centrální banka již delší dobu, nevede k oživování hospodářství, ale že z levných peněz, které velké podniky takto získají, si dokáží uměle zvyšovat svou kapitálovou hodnotu tím, že prostřednictvím dalších společností skupují vlastní akcie. Výsledkem je rostoucí rozdíl mezi tím, jak vypadají ceny a indexy na kapitálových trzích a jejich skutečným stavem. Vzniká tak to, co se eufemisticky nazývá bublina, ale co dost přesně vystihuje dynamiku tohoto jevu. Je to něco, co se nafukuje nebo napíná a nikdo neví, kdy to praskne.

Celý tento systém je odsouzen k zániku a jeho konec se dá očekávat každým dnem. Co nastane poté, je předmětem mnoha debat a úvah odborníků i lidí, které zajímá duchovní aspekt tohoto jevu. Množí se rady, že je dobré investovat do komodit od nemovitostí až po drahé kovy, jak přežít období chaosu a nejistoty, které někteří očekávají apod. Ve skutečnosti je krach světového finančního systému předpokladem pro duchovní pokrok lidstva. Bez radikálních změn v této oblasti bude každý pokus o nastolení spravedlivějších celosvětových vztahů brzděn silou a mocí peněz. Lidstvo se musí sjednotit a začít žít a hospodařit jako jedna rodina, jak o tom hovoří Maitréja a Mistři z Jeho skupiny. Spravedlivé vztahy však nemohou fungovat, dokud jeden okrádá druhého. Není to jen otázka chudých a bohatých lidí, Evropské unie, nebo vztahů EU a USA, nebo Číny a zbytku světa, ani vztahu vyspělých a tzv. rozvojových zemní – je to skutečně všeobecný problém.

Pád zastaralého systému vytvoří prostor pro nový začátek. Není tedy čeho se v této souvislosti bát, pokud právě nepatříte mezi pár nejbohatších lidí na planetě.

Co pak bude následovat, se dá jen velmi těžko přesněji odhadnout. Jisté je, že krach světového finančního systému je jedna z podmínek pro veřejné vystoupení Maitréji. Další podmínkou je alespoň náznak a pohyb k celosvětovému spravedlivějšímu uspořádání, tedy například reforma OSN vedoucí k posílení její role i v oblasti hospodářské a finanční, konkrétně s cílem spravedlivého rozdělování světového bohatství. Finanční krach by podle předpokladů měl motivovat lidi a státy, aby se semkly a aby se společně začaly zabývat skutečnými problémy a potřebami lidí a planety. Dá se také s jistotou říci, že peníze již poté nebudou mít nikdy takovou moc, jakou mají nyní. Jejich role se sníží na praktický prostředek směny a obchodu.

Zhroucení finančního systému bude nepopiratelným znamením, že „časy se mění“ pro skoro všechny lidi na této planetě. Od té chvíle již bude návrat zpět skutečně nemožný. Systém založený na chamtivosti, soutěživosti a energiích minulého věku odejde do propadliště dějin a jeho pád zatáhne definitivně oponu za nešťastným obdobím světového bloudění a předznamená příchod skutečně zlatého věku lidstva.

Podpořte nás sdílením