Začátkem září došlo k masovým nepokojům v africkém státě Mozambik vyvolaným třicetiprocentním zvýšením cen pečiva. Po třech dnech byly protesty policií rozprášeny, přičemž 13 lidí bylo zabito a stovky zraněny. Vláda nakonec zvýšení cen odvolala a dodala, že bylo vyvoláno rostoucími cenami pšenice. Světové ceny pšenice skokově vzrostly o 60 procent poté, co Rusko, největší světový výrobce pšenice, rozhodlo, že zakáže její vývoz po rekordní vlně veder a lesních požárů. Zvláštní zpravodaj Spojených národů o právu na jídlo, Olivier se Schutter varoval, že nepokoje v Mozambiku by měly být výzvou pro vlády, které ignorovaly potíže s dostatkem potravin od globální krize v roce 2008, kdy v zemích po celém světě proběhly zuřivé pouliční protesty kvůli zvyšování cen základních potravin.

8. září uskutečnil americký internetový zpravodajský kanál Democracy Now! rozhovor o potravinových protestech v Mozambiku se známým aktivistou a spisovatelem Raj Patelem jako reakci na jeho článek v britském deníku The Guardian. Následuje výběr nejzajímavějších části rozhovoru, které poukazují na hlubší souvislosti těchto událostí.
RAJ PATEL: Vláda právě odvolala své 30procentní navýšení cen potravin. Ale vláda měla pravdu v tom, že šlo o mezinárodní finanční spekulaci. Samozřejmě v tom také byly domácí problémy. O 30 procent se však nezvýšila jen cena chleba. V městských oblastech se také zvýšily ceny služeb, jako elektřina a voda, o dvojmístná čísla. A právě proti tomu se lidé bouřili a protestovali. Ale je pravda, že Mozambik byl podroben těm obrovským kolísáním na mezinárodním trhu s pšenicí. A jak říkáte, Rusko právě zažívalo neuvěřitelné sucho a požáry. Rusko zažilo nejhorší vlnu veder za minulé století.

Ale na tom jak se tyto projevy počasí přenáší kolem světa, není nic přirozeného. To jak zažíváme změnu klimatu, to jak zažíváme globální oteplování, je vždy zprostředkováno. Je to vždy interakcí mezi přírodními systémy a našimi lidskými systémy. Například v Rusku. Fakt, že v Rusku byla vlna veder, byl doplněn faktem, že ruská hasící výbava nebyla v pořádku a že přípravy na hašení byly nedostatečné. A samozřejmě, navíc k tomu Vladimír Putin ohlásil, že nastane zákaz exportu pšenice na mezinárodní trh. To dalo signál obchodníkům a spekulantům s obilím, že bude k dispozici méně pšenice, než čekali. Už byly obavy, jak klima ovlivní úrodu pšenice v Argentině, kupříkladu. A náhle máte spekulační bublinu.

A opět, na těchto spekulačních bublinách není nic přirozeného. Jsou zcela lidské výroby, zvláště od té doby, co bylo upuštěno od legislativy v roce 1991 jako výsledek lobování společnosti Goldman Sachs. Vidíte zvyšující se míru spekulace s potravinami a palivem, která vytváří tyto cenové bubliny. A pár lidí má z toho velký zisk. Například v roce 2006 Merrill Lynch očekával, že spekulace zvýší ceny komodit o 50 procent výše, než kdyby byly založeny pouze na nabídce a poptávce. Takže v těchto trzích je hodně peněz.

Ale následek toho je ten, že vlády jako Mozambická se ocitnou v pozici, kdy cena pšenice vzroste do nebe. Ocitnou se mezi kladivem a kovadlinou a učiní politické rozhodnutí přenést tyto náklady na své obyvatele. A toto politické rozhodnutí se ukázalo být velice špatné, protože lidé všeobecně protestovali. Výsledkem toho bylo, jak říkáte, zabito třináct lidí. Původní zprávy říkaly, že se střílelo gumovými projektily. Alespoň jedna zpráva však říká, že důvodem proč policisté přešli na ostrou munici bylo, že jim došly gumové projektily. A opět, na těchto následcích není nic přirozeného. Jsou to všechno lidské systémy, které kombinují a zesilují následky podivných změn klimatu, které pociťujeme celosvětově.

SHARIF ABDEL KOUDDOUS: A Raj Pateli, Organizace pro výživu a zemědělství při Spojených národech (FAO UN) říká, že je v dohledu třetí největší úroda pšenice v historii. Jak je tohle možné, když zároveň máme rekordní počet hladových lidí po celém světě?

RAJ PATEL: Myslím, že je to zajímavá otázka. Tedy, mezi učenci je mnoho dotazování, zdali nejsme ve skutečnosti zpátky v roce 2008. Když se podíváte zpět, v letech 2007 a 2008 jsme zaznamenali rekordní zvýšení cen potravin. A ve skutečnosti, v letech 2008 a 2009 byly velice dobré sklizně. Ale na kvalitě a kvantitě sklizně nezáleží tolik, jako na možnostech lidí se k těmto potravinám dostat. A od roku 2007 a 2008 vidíme o stovky milionů více lidí, kteří jsou nyní chudí, polapeni v globální recesi a nemají na jídlo. A jestli potraviny rozdělujeme pomocí trhu, tak hlavní překážkou není dostupné množství potravin, ale chudoba lidí, kteří si je nemohou dovolit. A proto pro mnoho lidí krize z roku 2008 stále neskončila. Od roku 2008 máme další stovky milionů hladovějících. Takže při posledním sčítání v roce 2009 bylo množství hladovějících odhadnuto na 1,06 miliardy. Takže jsou na tom mnozí lidé mnohem hůře než v roce 2008. Ne nutně kvůli nižší sklizni, ale protože jsou chudší.

AMY GOODMAN: Raj Pateli, řekněte něco o Pákistánu, o těch ničivých povodních a jejich dopadu na místní potraviny a zemědělství.

RAJ PATEL: Takže opět vidíme strašlivé podmínky v Pákistánu. Ale záplavy byly například posíleny domácí politikou ohledně odlesňování. Takže se povodně odlesňováním velice, velice zhoršily.

A víme i něco, co můžeme vidět po celém světě. Skupiny lidí které jsou nejvíce postiženy těmito změnami klimatu jsou zároveň ty nejzranitelnější, a zvláště ženy. Ať už v Pákistánu či Mozambiku, víme že 60 procent dnes hladovějících lidí jsou ženy nebo dívky. Tam kde došlo k masivním klimatickým katastrofám a jejich následkům, Spojené Národy zaznamenaly, že hlavní nápor těchto událostí nesou právě ženy. A také víme, že v rozvojových zemích ženy pěstují většinu konzumovaných potravin. Takže zde vidíme velice nesouměrný dopad na lidi, kteří ve skutečnosti zajišťují potraviny pro většinu obyvatel rozvojových zemí.

Rozhovor byl převzat ze stránek democracynow.org.