Archiv rubriky: Učení moudrosti

Usilování – část 2 (dokončení)

Usilování – část 2 (dokončení)

aspiration-2

Z historického pohledu se lidská evoluce jeví jako jeden neustálý boj, agrese a nenávist. S vynálezem atomové bomby jsme zdokonalili svou schopnost ničit se navzájem v obrovských počtech a na velké vzdálenosti. Je tedy tato schopnost ničit základní, opravdovou podstatou člověka? A pokud ne, proč se člověk neustále chová tak, jako by tomu tak bylo?

Z historického pohledu se lidská evoluce jeví jako jeden neustálý boj, agrese a nenávist. S vynálezem atomové bomby jsme zdokonalili svou schopnost ničit se navzájem v obrovských počtech a na velké vzdálenosti. Je tedy tato schopnost ničit základní, opravdovou podstatou člověka? A pokud ne, proč se člověk neustále chová tak, jako by tomu tak bylo?

Odpověď lze nalézt v jedinečném postavení člověka v evoluci všech království na Zemi; člověk je styčným bodem ducha a hmoty. Je v jádru nesmrtelnou duší, božsky dokonalý, ponořený do hmoty. Netečnost a setrvačnost hmotného aspektu zamezovala po dlouhé věky inkarnačního procesu jakémukoli významnému projevu dokonalosti duše. Nakonec ale vrozená touha potáhne člověka vpřed a vzhůru tak dlouho, až se tyto dva póly jeho podstaty přirozeně spojí a rozpustí se do naprosté jednoty.

Potom zdokonalený člověk dojde k uvědomění, že dvojnost mezi duchem a hmotou – zjevnými opaky – je pouze zdánlivá, že je to ve skutečnosti iluze. Nahlédne, že jsou to rozdílné aspekty téhož – dokonalého, božského Celku.

Dlouhý boj za odhalení této skutečnosti vytváří tření a oheň, jež jsou pro cestu nezbytné. Jsou to světla jeho úsilí, osvětlující mu cestu. Tak člověk naplňuje roli, jež je mu zde na Zemi předurčena; produchovňování hmoty. ( Benjamin Creme, The art of living)

Budhi neboli intuitivní znalost je přímá vědomost: víte, aniž byste o tom museli přemýšlet. Toto vyplavování budhi nastává postupně, když lidská bytost usiluje směrem k něčemu, co je vyšší než to, co již zná.

Účelem knih jako těch od Alice Baileyové nebo učení Agni jógy není pouze učit o teoretických vztazích a struktuře, což tolik lidí mate a není snadné si to zapamatovat (i když je velice důležité to znát). Mistr Djwhal Khul se ve spisech Alice Baileyové pokouší probouzet intuici; podržet učení v mysli, a tak podněcovat naši intuici, naše úsilí, vlohy a tušení, že tam nad námi jako dušemi jsou oblasti bytí, vědomostí, vědomí, o jejichž existenci zatím nic netušíme. (Benjamin Creme, Maitréjova mise, díl druhý)

Touha, úsilí je tím, co nás žene vpřed a vzhůru. Myslím, že instinktivně známe rozdíl mezi oddělenou, individulistickou touhou a opravdovým usilujícím přístupem. Takový přístup by měl být založen na prostotě a na poznání duchovní přirozenosti života. To je to, k čemu směřuje naše úsilí, širší, vědomá zkušenost duchovní povahy života.

Někteří lidé na to nahlížejí v náboženských pojmech. Chtějí lépe poznat Boha, chtějí častěji chodit do kostela, a na tom není nic špatného. Zažívají tam vnitřní klid, vnitřní soustředění ticha, prožitku Bytí, což je Bůh. To můžete zažívat kdekoli, nemusíte kvůli tomu chodit do kostela. Usilování je slovo označující směřování všech vyvíjejících se bytostí k tomu, čím ve skutečnosti jsme, což je Bůh. Touha je přání dosáhnout výsledku a připoutanost k tomuto výsledku. Úsilí není vůbec touhou. Je to odezva na „tah“ shora. Tento tah je sama přirozenost života a přitahuje všechny bytosti. Táhne celé lidstvo vzhůru směrem k tomu, čím jsme jako duše: božskými bytostmi, naprosto dokonalými odrazy Boha.

Duše má své sídlo v těle v čakře v pravé části hrudníku. Odtud vychází naše vnímání toho, co nazýváme usilováním. Usilování může být samozřejmě na různých úrovních, může být smíšené. U emočně polarizovaného jedince bude mít touha poněkud astrální povahu a v tomto smyslu bude i trochu nečistá. Nikoliv nečistá v nějakém hanlivém smyslu slova, ale nečistá v tom, že je smíšená. Bude jak osobní tak i neosobní. Můžete pocítit ten rozdíl. Odkud vychází? Vychází ze solární pleteně? Nebo vychází ze srdeční čakry? Je v tom rozdíl, lze jej ucítit. Pokud to cítíte v pravé části hrudníku, je to touha ve smyslu usilování. Pokud to vnímáte u solárního plexu, půjde o emoční touhu, která bude do určité míry okouzlením. Ale je to jen určitý stupeň. Později zjistíme, že dochází k posunu a touha bude smíšená. Bude to směs astrální a srdeční odezvy na potřeby světa. A potom zjistíme, že sídlí už jen v srdci. (Benjamin Creme, Maitréjova Mise, díl druhý)

V každém okamžiku jsme si vědomi svých fyzických potřeb a také toho, co se dá nazvat potřebami emocionálními (jež jsou méně potřeba než by se mohlo zdát). Mnohem méně jsme si vědomi mechanismu naší mysli a toho, jak nám pomáhá v evolučním procesu. Jako Synové Mysli se vyvíjíme prostřednictvím rozvoje našich myslí, prostřednictvím vědomí na mentální rovině. Lidská bytost se vyvíjí právě skrze idealismus a úsilování, rozvíjením mysli. Vyžaduje to vůli, mentální rozhodnutí, abychom to dokázali. Nemůžeme to dokázat pouze tím, že to chceme. …

Cesta lidstva je cestou rozvoje mysli. Ten přichází s vůlí a jedině s vědomým úsilím. Je to ta těžší ze dvou cest. Cesta dévů je relativně snadná, pro ně je to cesta nulového odporu.

My, lidé, se potýkáme s cestou největšího odporu, protože pracujeme v neznámém. Zdola se snažíme rozvinout aspekt, který může přijít jedině seshora. To vyžaduje úsilování a je to právě toto úsilí, idealismus, které řídí evoluční proces. Vyvíjíme se tím, jak usilujeme. Můžeme se snad domnívat, že úsilí na určitém bodě skončí. Neskončí. I Mistři usilují. Není nikde nikoho ve stvoření, kdo by neusiloval. Když uvažujeme o usilování, máme sklon uvažovat o pocitech: „Cítím, že bych chtěl být lepším!“ Každoročně si dáváme na Nový rok předsevzetí, že přestaneme kouřit nebo budeme méně pít a tak podobně. Každým rokem si vytváříme takový seznam předsevzetí a kdybychom je dodržovali, tak bychom se vyvíjeli tak rychle! Ale to, že si budeme dávat předsevzetí, nás nepřiblíží třetímu zasvěcení. Ta jsou pouze symbolem pro určitý druh duchovního usilování, které potřebujeme, abychom prošli jakožto lidské bytosti cestou evoluce. (Benjamin Creme, Maitréjova mise, díl druhý)

Podpořte nás sdílením

Usilování – část 1 (kompilace)

Usilování – část 1 (kompilace)

aspiration-1

Předkládáme výběr citací na téma „Usilování“ od Maitréji (Poselství Maitréji Krista a Maitréjovo učení – Zákony života), od Benjamina Cremova Mistra (Promluvy Mistra) a výňatky ze spisů Benjamina Creme.

Předkládáme výběr citací na téma „Usilování“ od Maitréji (Poselství Maitréji Krista aMaitréjovo učení – Zákony života), od Benjamina Cremova Mistra (Promluvy Mistra) a výňatky ze spisů Benjamina Creme.

Nastává nová doba – doba spravedlnosti, svobody a míru. V nadcházejícím čase se lidem všech národů světa naplní sny a naděje po lepším životě: o smyslu a účelu, kráse a porozumění, o správných vztazích a lásce. Každý den přinese nové objevy, vnitřní i vnější, každá hodina bude příležitostí ke službě. Tak tomu bude a takto bude každý muž, žena i dítě velebit to božské v nás všech a projevovat ve vší rozmanitosti všestrannou nádheru Boha.

Až se objeví Maitréja, bude se snažit usměrňovat úsilí nespočetných miliónů, které vyciťují tyto pravdy, ale neumí je vyjádřit. V Něm najdou svého mluvčího, výmluvného a přísného, jak okolnosti vyžadují; prostřednictvím Něj dají najevo své požadavky, potřebu spravedlivého a mírového světa pro všechny.

Tento proces již probíhá. Při pochodech a demonstrancích, kde lidé volají po svobodě, míru a zdravém rozumu, můžete Maitréju zahlédnout v tom či onom převleku, jak je na straně lidí a mluví jejich jménem. Jeho láskyplná energie prostupuje takováto shromáždění spravedlivých a inspiruje je k dalšímu úsilí. Jeho síla se stává jejich silou a oni se cítí nezdolně a sebejistě. Tímto způsobem Pán Lásky odvrací příliv nenávisti, zesiluje nadšený zápal miliónů a shledává, že lidé všude na světě si uvědomují své předurčení a hledají prostředky, jak naplnit své nejupřímnější touhy.
(Mistr pana B. Creme, „Konec poroby
„)

Až Mne uvidíte, poznáte, proč jsem přišel, protože se na vás budu obracet s těmito požadavky: „Zachraňte Mé maličké; nakrmte své bližní. Pamatujte, že lidstvo je Jedno, všichni jsou dětmi jediného Otce. V důvěře poskytněte pozemské statky všem, kteří jsou v nouzi. Učiňte tak nyní a zachráníte svět.“

Takto promluvím, taková bude Má Žádost, a až lidstvo tento Zákon přijme, veřejně se projevím. Jsou mnozí, kteří vědí, že tomu tak je, přejí si sdílet, touží po bratrství, ale přesto pro to nic nečiní. Nic se nestane samo od sebe. Člověk musí konat a uskutečňovat svou vůli. Nyní je tato vůle současně Vůlí Boží. Proto je výsledek zaručen.

Moji bratři, proč čekat na to, až se Já objevím? Nač tiše vyčkávat, když svět sténá; když muži, ženy i děti umírají v bídě, odvrženi svými bližními? Není ušlechtilejší touhy než je snaha sloužit. Učiňte, co je potřeba, pro záchranu hladovějícího světa, a napomozte Mému Plánu.
( Maitréja, z Poselství č. 31)

Pokud máme být opravdovými ve svém učednictví, musíme přidat ruce k dílu na vlastním vývoji. Prostředkem jak to učinit je usilovat. Úsilí je síla ženoucí nás vpřed a vzhůru. Přichází k nám opravdu z duše. Vědomí duše, princip Krista, je principem usilování. Je to onen princip, jenž vyvedl zvířata, tenkrát vodní živočichy, z moře na souš, vytvořil z tehdejších primitivních plazů savce a ze savců lidké království. V každém tomto případě vývoje k vyšší formě bylo spouštěcím faktorem úsilí. Úsilí je následkem proudění energie z duše směrem dolů, protože je to právě duše ve všech formách, co se inkarnuje. Energie, vědomí duše, vylité do svého nástroje – člověka, savce, nebo vodního plaza – způsobuje odezvu. Ta se u nás dostaví okamžitě, za 18,5 miliónů let. Ve zvířecím království to trvá nespočetné milióny let. Úsilí se postupně během miliónů let zvyšuje a narůstá, jako odezva na volání, na vědomí duše, jež poukazuje na něco vyššího. Samozřejmě nelze říci, že duše vtiskuje do lenivého zvířete plazící se ven z moře – do aligátora či něčeho podobného – vizi božství. Pro aligátora božskou vizi představuje koupající se tučná osoba.

Duše tedy zapůsobí na muže nebo ženu a oni pocítí tah. Podle tohoto volání pak přeorientují své myšlenky, svůj způsob života. Stávají se tím, co by se v běžném světě nazvalo lepší lidé. Ne proto, že duše je „dobrá“, protože duše není ani dobrá, ani špatná, ale proto, že duše zkracuje, zušlechťuje kvalitu svých odezev na život.
(Benjamin Creme, Maitréjova mise, druhý díl)

Mistr to podává tak nádherně: „Každý jednotlivě a naprosto vážně sám bude v tu chvíli znát účel a smysl svého života, nanovo bude zažívat půvab dětství, ryzost usilování očištěnou od jáství.“

Krása dítěte tkví v tom, že má v sobě veškeré usilování duše v inkarnaci. Neposkvrněné ani kapkou skepticismu či cynismu. Ví, že je to tak pro svět nejlepší. Říká: „ Pokud jsou na světě nemoci, měly by být „odčarovány“. No nebylo by to nádherné, kdybychom mohli odčarovat veškeré nemoci světa?“ Každé dítě chce kouzlit a používá představu kouzlení, aby se tak svět mohl zbavit bolesti – a to je naprosto nesobecká snaha. Až budou hovořit srdce, až energie Krista, proudící přes srdce lidí, probudí v každém z nás tuto dávnou, ryzí snahu, svět se k Němu obrátí.
(Benjamine Creme,Maitréjova mise, třetí díl)

Můj Příchod ohlašuje změnu; stejně jako zármutek ze ztráty starých struktur. Ale, přátelé, staré láhve se musejí rozbít – nové víno zasluhuje lepší. Přátelé, bratři, jsem nyní nablízku. Vidím nad vámi a kolem vás touhu po Lásce a Radosti. Vím, že se v lidstvu bude rozšiřovat; to umožní můj Návrat.

Dovolte Mi, abych vám odhalil vaše božské dědictví. Nechte Mne, abych vám ukázal divy Boha, které vás očekávají. Nechte Mne jednoduše vzít vás za ruku a přivést vás k Lesu Lásky, na Palouk Míru, k Řece Pravdy.

Chopte se mé ruky, přátelé, a vězte, že to bude nyní vaše.
(Maitréja, z Poselství č. 82)

Základní podstatou života je změna; ta je nezbytná. Nic v kosmu není skutečnější než změna. Změna se uděje a vy nad ní nemáte žádnou kontrolu kromě velmi podružných možností ve vaší mysli. Změna, ke které dochází tím, jak život tvoří nové formy, nové způsoby projevu, je mimo vaši kontrolu.

První ryba, která vyšla z moře a začala žít na pevnině, zažívala změnu, o které nikdy předtím neuvažovala. Existuje mechanismus, který nazýváme úsilí, touha, jež ze své nejzákladnější podstaty hnala rybu z moře na pevninu. Usilovala o jiné podmínky. Přirozenou vlastností touhy je iluze (glamour), přitom je ale přítomna v každé skále, kameni, ve hmotě samé. Neexistuje nic takového, jako mrtvá hmota; veškerá hmota je vědomá. Je to právě vědomíatomu, princip touhy skrytý v každém atomu vesmíru, který vytáhl rybu z moře na suchou zem, aby se stala savcem a nakonec lidskou bytostí.

Tento proces je předjímán Logem, a to nejen jako fyzická možnost; nejdříve je vytvořen, tak jako všechno, v energetické podobě. Energie způsobí, že je to nevyhnutelné. Tedy dojde k proměně mořského tvora v pozemského díky principu touhy, úsilí, základní podstatě života. Je potřeba mít odvahu, aby k tomu mohlo dojít. Neudělaly to hned všechny ryby. Připluly ke břehu a řekly si : „Ne, já ne. Vždyť tam není mokro. Jak bych tam mohla přežít?“ Ale pak připlula jiná ryba, pravděpodobně nějaká s paprskem čtvrtého druhu, která řekla: „ Je tam sucho. No fajn. Jdu na to, následujte mě!“ Jako husar, jenž jde do boje proti střelným zbraním se svým mečem a říká: „Za mnou!“
(Benjamin Creme, Umění spolupráce)

Bratři a sestry, pojměte do sebe to, čím Já jsem, a připravte se spatřit Nové světlo. Udržujte v sobě To, co já dávám, a poznejte význam Pravdy. Osvoboďte v sobě To, čím po věčnost jste, a staňte se Bohy.

Jsem nyní mezi vámi. Vidím vaše sny o Pravdě a Lásce. Cítím vaše touhy a naděje. Vezmu je do Svého srdce a uskutečním je pro vás.

Jsem vaším Rádcem. Jsem vaším nejvyšším přáním. Jsem vaším nejjasnějším světlem. Jsem láskou vašeho srdce.

Vezmu vás do Požehnané krajiny zvané Láska. Ukáži vám Boha dlícího v ní a vyvolám z vašeho nitra toto božství.

Držte se pevně své Pravdy. Držte se pevně svého Světla. Držte se pevně, Moji přátelé, Moji bratři, své Lásky. Projevte tuto Lásku a následujte Mne.
(Maitréja, z Poselství č. 80)

Podpořte nás sdílením