Zkušenosti z Tuniska

Zkušenosti z Tuniska

tunisko

Tunisko bylo zemí, ve které konce roku 2010 započal proces, který se nyní nazývá Arabským jarem, a také mezi prvními zažívá pokusy o návrat ke starým pořádkům.

Rozčarování z chování nově zvolených politiků, kteří se snaží zajet do starých kolejí korupce, autokratismu a vlastního prospěchu, vede nevyhnutelně ke hlubším úvahám o reformách celého systému zastupitelské demokracie v prostředí současného mezinárodního kapitalismu. Zajímavé myšlenky, jak dosáhnout trvalého zlepšení situace uvádí například حركة عصيان / Disobedience Movement. Jistě stojí za to seznámit s jejich stručným shrnutím do několika bodů, jak byly 6. července prezentovány v anglickém překladu na webu jiného revolučního hnutí ─ Occupy Wall Street.

1. Úsilí vytvořit nový ekonomický a sociální systém, který skončí s kapitalismem a všemi současnými ekonomickými nástroji založenými na zisku a konkurenci. Tento rozchod nelze provést, dokud práce a vlastnictví prostředků nezbytných k sociálnímu blahobytu nebudou převedeny do společenského vlastnictví řízeného družstvy, v nichž všichni členové společnosti přispívají na základě solidarity a spravedlivého rozdělování bohatství, a dokud se výroba nezaměří na uspokojování skutečných lidských potřeb, a ne na hromadění zisku.

2. Odpor proti autoritářského státnímu aparátu a jeho hierarchickým strukturám, ať už má jakékoliv formy, liberálně demokratickou, nebo fašisticko-totalitářskou, teologickou nebo pokrokovou. Cílem je vytvoření kooperativní samořízené správy věcí veřejných, kde každý člen společnosti přispívá přímým způsobem bez politické reprezentace. Na základě historických zkušeností revolučních hnutí a ponaučení, které z nich vzešla, lze nejvhodnějším způsobem dosáhnout těchto cílů prostřednictvím místních samosprávných rad v městech, okresech, vesnicích a krajích. Tyto rady vytvářejí národní samosprávnou federaci prostřednictvím přímo volených delegátů, kterým jsou přidělovány předem určené úkoly a kteří mohou být sesazení lidovými radami. V této souvislosti je naše revoluční taktika založena na podpoře a přispívání všem spontánním iniciativám, které vzejdou z revoltující masy lidí, za účelem zřízení revolučních rad s cílem rozšířit odpor a vytvářet kooperativní sebeřízenou moc paralelní k moci státu a jeho aparátu.

3. Odpor proti všem nástrojům společenské domestikace, které se snaží udržet mocné revoluční hnutí v mezích panujícího sociálního systému ─ ať už mají jakoukoliv formu, syndikátovou (úřednické odbory), stranickou (vládnoucí opoziční politické stany zapojené do vládnoucího režimu) náboženské (teoktratické strany a náboženské instituce ospravedlňující útlak a vykořisťování). V této souvislosti podporujeme a přispíváme každé iniciativě, která je zaměřena na vytváření svobodného nezávislého a sebeřízeného sociálního prostoru, které upravují materiální a duchovní život všech členů společnosti na základě myšlenek osvobozujících od všech druhů omezení, zvláště iniciativy proti rozdělení revolučního hnutí na jakékoliv náboženské, sektářské nebo kmenové frakce.

4. Napojení našeho zápasu na všechna revoluční hnutí bojující proti globálnímu kapitalismu všude po světě. Považujeme totiž podporu mezinárodní solidarity mezi revoltujícími masami na Východě stejně jako na Západě za na jedné straně jediný praktický způsob odporu proti všem formám politického a vojenského vměšování, které má za cíl působit proti revoluční vlně, které jsme svědky v mnoha zemích  ─ a na druhé straně za způsob jak zabránit tomu, aby dělníci a všechny další oběti kapitalismu se postavili za soupeřící buržoazní strany ve jménu “obrany vlasti”, “šíření demokracie”, boje proti terorismu” nebo kvůli jinému ideologickému heslu.

Podpořte nás sdílením