Demonstranti v Izraeli požadují sociální spravedlnost
Nedávno probuzené lidové hnutí v Izraeli ukazuje svou tvář, která je v mnoha ohledech naprostým protikladem oficiální politické reprezentace. Dokazuje tím, jak dalece se v této zemi vzdálily mocenské špičky lidem, jejichž vůli měly reprezentovat. Nadějné a překvapivé jsou vyhlídky, které tyto události mohou přinést nejen této zemi, ale i jejím arabským sousedům.
Vlna protestů dorazila i do Izraele. Původní protest proti vysokým cenám bydlení přerostl rychle v největší demonstrace za několik posledních desetiletí. Dvěstě až třistatisíc lidí demonstrovalo již několikrát v jediný den a to má celý Izrael jen necelých 8 milionů obyvatel. Již téměř měsíc trvající vlna protestů dozrála v organizované hnutí, do kterého se zapojily kromě demonstrantů za levnější bydlení i studenti, sociální a mládežnické organizace. Mezi obyvatele stanových městeček, která vyrostla ve všech větších městech, začaly šířit společnou deklaraci, aby k ní vznesli své připomínky, než se stane jejich oficiálním programem. Shrnuje v šesti bodech jejich základní představy a požadavky, jak by mělo vypadat spravedlivé uspořádání společnosti. Tento Dokument vize, jak jej stručně nazývají, nese plný název „Základní zásady financování pro nový socioekonomický program“, požaduje:
- minimalizaci sociálních nerovností (ekonomických, národnostních a genderových) a vytváření sociální soudržnosti,
- změnu hlavních ekonomických (hospodářských) principů,
- snížení životních nákladů,
- dosažení plné zaměstnanosti a zavedení státem řízených cen základního zboží,
- poskytnutí největší podpory okrajovým oblastem měst a to jak hlediska sociálního tak i geografického,
- zabývat se základními potřebami slabšího obyvatelstva země s důrazem na tělesně postižené, nemocné a staré,
- státní investice do oblasti vzdělávání, zdraví a osobní bezpečnosti a dosažení skutečného vyřešení nedostatku bytů od dopravy až po veřejnou infrastrukturu.
„Po několik desítek let se různé izraelské vlády přikláněly k politice privatizace, která poskytuje neomezený prostor volnému trhu. Tato ekonomická politika, kterou tito vládnoucí představitelé popisovali jako opravdové učení a jako nezbytnost s ohledem na podmínky, se stalo naší denní realitou – bojem o zachování důstojného živobytí.“
Izrael byl původně jednou ze zemí s nejmenšími sociálními rozdíly. Nyní má jedny z největších propastí mezi bohatými a chudými. Velká část celého izraelského hospodářství je v rukou pouze několik nejbohatších rodin. Koncentrace kapitálu do největších korporací dosáhla takových rozměrů, že na to upozorňují i mezinárodní instituce jako např. OECD.
Izraelské hnutí není nepodobné masovým protestům v ostatních zemích Blízkého východu. Ač se Izrael tradičně snaží od okolních arabských zemí distancovat, lidová hnutí nerespektují státní hranice. Na demonstracích v Tel Avivu bylo možné zahlédnout mezi transparenty požadujícími sociální spravedlnost i jeden s nápisem v hebrejštině i arabštině „Egypt je tady.“
Izraelské demonstrace si zatím v Palestině nezískaly příliš pozornosti. Přesto jsou již náznaky, že Palestinci s nimi cítí určitou spřízněnost. Mustafa Barghouti, člen Palestinského parlamentu nedávno prohlásil „Cítíme k nim sympatie, protože také požadují sociální práva. Současně doufáme, že pochopí, že jedním z důvodů této jejich krize je izraelská okupační politika a vojenské výdaje. Doufáme, že toto sociální hnutí se stane politickým hnutím, které bude požadovat mír a ukončení okupace.“
Hnutí postupně spojilo všechny části izraelského obyvatelstva, pravicové s levicovými, židovské s arabskými, náboženské i sekulární. Požadavky demonstrantů proto podporuje prakticky celá země – podle průzkumu přes 90 % lidí. Jak takového výsledku dosáhli, vysvětluje jedna z demonstrujících: „Aby bylo dosaženo koncensu, udělalo mnoho z nás velké kompromisy ve svých ideologiích. Nechali jsme stranou svá ega a dohodli se, že nebudeme mluvit o věcech, které příliš zavání politikou, jako o Izraelsko-Palestinském konfliktu nebo o osadách (na okupovaném území; pozn. překl.). Řekli jsme si: “Soustřeďme se na něco, co spojí všechna dohromady – a to zabralo.“ Hovoří i o pocitech, které přitom zažila. „Vehnalo mi to slzy do očí“, říká, když uviděla stanový tábor v Jaffě. „Lidé se našli. Arabové a Židé spolu sedí každý večer ve stanech a sdílejí mezi sebou své problémy a myšlenky.“ Lidé pokračují v protestech již čtvrtý týden, protože věří, že to má smysl. Jedna sedmnáctiletá dívka ze stanového městečka to jednoduše shrnuje: “Celý tento systém funguje. Nevíme co bude dál, ale víme, že tohle je jen začátek.“
V článku byly využity citáty a informace z internetového vydání novin Haaretz a The Guardian.