Papež v Kongresu promluvil Američanům z duše

Papež v Kongresu promluvil Američanům z duše

pope-francis-us-congress

Vpravdě historická návštěva hlavy katolické církve ve Spojených státech měla neobvyklé vyvrcholení, když papež František, jako vůbec první ze svatých otců, promluvil před americkým Kongresem. Jeho projev sledovali jak kongresmani, tak senátoři a přítomni byli také členové vládního kabinetu prezidenta Obamy a členové diplomatického sboru.

Již dlouho před začátkem papežova projevu panovalo v sále velké očekávání a napětí se s každou minutou stupňovalo. S velkou obřadností byl nakonec Svatý otec František uveden do sálu. Na něm však jakoby žádné vzrušení nebylo znát. Pokojně kráčel řadou tleskajících přítomných a zdravil známé a choval se nenuceně. Stačil si podat ruku s ministrem zahraničí Kerrym, aby pak před řečnickým pultíkem ještě dlouho čekal, až dozní neutuchající potlesk. Ten musel nakonec utišit předsedající pan Boehner údery svého kladívka. Pak teprve mohl začít historický projev Svatého otce před vrcholnými zákonodárci a politiky americké federace. Již na začátku projevu rozptýlil papež František všechny spekulace ohledně témat a názorů, které nejrůznější komentátoři a politologové v jeho projevu předpovídali a kolem kterých se točila debata, jak kontroverzní mohou pro jednotlivé skupiny zákonodárců být. Svůj projev začal připomenutím úlohy a postavení vrcholných zákonodárců jako představitelů národa, kteří mají hájit zájmy lidí a to zejména těch, kteří jsou slabí a ohrožení. Celý projev se nesl v duchu historických perspektiv americké státnosti a ideálů, které ji po staletí formovaly. Tím, jak pozitivně vyzdvihl ideály svobody, bratrství a spravedlnosti, otevřel patriotickým Američanům jejich srdce. Již brzy po začátku projevu bylo znát na obou mužích sedících za předsednickým stolem, tedy na víceprezidentovi Bidenovi a panu Boehnerovi, viditelné pohnutí, stejně jako na dalších přítomných v sále. Namísto pouhého deklamování svých názorů a představ, využil Svatý otec skutečných postav americké historie, na kterých ukazoval, jak přispěli k všeobecnému pokroku. Těmito postavami byly prezident Lincoln, Dr. Martin Luther King, Dorothy Day a mnich Thomas Merton. Na příkladu prezidenta Lincolna ukázal, že vytváření svobodné společnosti se neobejde bez spolupráce, solidarity a poslušnosti. Na mnohé rány současného světa zmítaného válkami a konflikty nabídl recept v podobě spravedlnosti a míru. Násilím se nic nevyřeší. Je třeba odstranit nespravedlnost i v takzvaném rozvinutém světě, kde nás čeká spousta práce na nápravě, obnovení naděje a spravedlnosti. Vícekrát zdůraznil potřebu jednoty, obnovení ducha bratrství a spolupráce při hledání všeobecného dobra. Přitom je nutné obětovat dílčí zájmy a sdílet na všech úrovních.

Pokračoval příkladem reverenda Kinga, který dokázal probudit mnoho lidí, aby s ním šli za společným snem – za rovná politická a občanská práva pro všechny Afroameričany. V této souvislosti nabádal, aby současná generace neopakovala chyby svých předchůdců a aby přijala emigranty tak, jakoby to byli vlastní lidé. Připomněl také zlaté biblické pravidlo, abychom se chovali k bližním tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám, a nabídl i své zevšeobecnění: pokud chceme bezpečí, tak poskytujme bezpečí, pokud chceme život, tak dávejme život, pokud chceme příležitost, tak dávejme příležitosti. Odvážil se připomenout v jednoduchém podobenství i karmické pravidlo: hůl, kterou používáme na ostatní, bude za nějaký čas použita na nás.

Dorothy Day patří mezi méně známé postavy americké historie. Byla katolickou průkopnicí dělnického hnutí a bojovala za spravedlnost pro utiskované v duchu její víry a biblických příkladů. V dnešní době globálních krizí a problémů vyjádřil Svatý otec potřebu globální solidarity. K tomu podle něj patří vytváření a rozdělování bohatství a správné využívání přírodního bohatství. To se týká i udržování našeho společného domova, naší planety. Opětovně vyzval, aby se zákonodárci zasadili za přesměrování ekonomiky a odstraňování nejpalčivějších důsledků lidské činnosti na přírodu. Je třeba odvážně hledat cesty jak bojovat s chudobou, za obnovení lidské důstojnosti lidí na okraji společnosti a zároveň chránit přírodu. Technologie je třeba dát do služeb novému druhu pokroku – zdravějšímu, lidštějšímu, sociálnějšímu a spojujícímu.

Následně se zmínil o posledním z vybraných amerických vzorů, o mnichovi Mertonovi. Myslitel a mystik byl zastáncem dialogu a usmíření mezi národy a církvemi. Na jeho příkladu vyzval k odvaze a pragmatismu při překonávání antagonismů mezi státy. Jemně tím narážel na zlepšení vztahů s Kubou, které František nedávno pomáhal zprostředkovat. Konečným cílem musí být ukončení všech válečných konfliktů. Proto je také třeba skončit s obchodováním se zbraněmi za účelem zisku, které často končí v rukou agresorů a krutovládců.

Nakonec se zabýval i tématem obnovení zájmu o rodinu. Upozornil na ty nejzranitelnější – na děti, které často mají před sebou budoucnost plnou násilí, zneužívání a zoufalství.

Tomuto proslovu, plnému americké historie, naslouchal se zájmem celý sál a častokrát papeže přerušil potleskem. Mnozí neskrývali dojetí, což bylo zejména vidět na panu Boehnerovi, který byl téměř stále vidět v záběru za Svatým otcem. Zdá se, že papež se svým projevem dotkl jejich srdce a rozezněl citlivou americkou strunu, v jejímž tónu se dokáže americký národ stmelit pro velké činy, vedoucí k pokroku celého lidstva a společnému dobru. O tom mnohokrát hovořil pan Creme, když říkal, že dosud se projevovala pouze osobnost Ameriky, která je zabarvena paprskem idealismu a oddanosti, jenž má na svědomí mnoho omylů a zla. Svět podle něj stále čeká, až se projeví duše tohoto národa, která je pod vlivem paprsku lásky a moudrosti. Pak teprve bude moci Amerika naplnit svůj úděl, ke kterému je předurčena. Zdá se, že projev papeže Františka dokázal citlivým způsobem rozfoukat plamínek lásky, který v srdci tohoto národa dosud jen skomíral, a v tomto smyslu k Američanům promluvil z jejich vlastní duše.

Podpořte nás sdílením