Vynést do popředí lidi, kteří jsou schopni a ochotni věci změnit, kteří jsou otevřeni novým řešením a kteří dokážou naslouchat lidem a jejich názory se řídit. Zdá se to jednoduché, ale takových lidí není mnoho a v současné politice ještě méně. Proto to vypadá, jak to vypadá – spíše než zájmy občanů se současní politici řídí svým prospěchem a proto také místo spolupráce převládá boj. Většinou se ukáže, že nejlépe dokážou sloužit zájmům lidí ti, kteří o veřejné funkce vůbec nestojí, protože si uvědomují jejich náročnost a odpovědnost, která je s tím spojená.

Volby tedy mohou něco změnit, ale pokud ano, pak to bude jen začátek dlouhého procesu, do kterého se musí zapojit co nejvíc lidí, protože to za nás nikdo neudělá. Žijeme v době, kdy je nutné ale také možné spravedlivě naslouchat zájmům všech skupin a všech občanů. Kdy je třeba hledat společný zájem cestou kompromisů, které vyjádří vnitřní a podstatnou jednotu všech lidí.  Jednotu založenou na vzájemné úctě a respektu k druhým, na dobrovolných ústupcích jednotlivců a skupin ve prospěch celku, na vědomí odpovědnosti za společný osud.

Mnohým již dochází, že současný politický systém nefunguje, že už neodpovídá potřebám a požadavkům naší doby, současným podmínkám a současným lidem. Proto potřebujeme politiky, kteří se nebojí provést hluboké změny a kteří mají dobrou vůli to provést co nejlépe a ve prospěch všech. A to se dá jedině a pouze formou spolupráce s ostatními, dialogem a vytrvalou ochotou naslouchat a hledat kompromisy, které povedou k řešení, jež je přijatelné pro všechny.

Je snad jasné, že ani takoví politici nemohou všechny potřebné změny provést bez nás, bez naší podpory a bez naší kontroly.  Že si nemohou svoje zvolení vykládat jako náš souhlas s tím, že si od této chvíle mohou dělat co chtějí a jednat proti zájmům těch, co je zvolili. Samotné volby totiž k provedení změn nestačí, je potřeba zavést další nástroje, které umožní politiky řídit. Mám na mysli různá referenda, hlasování a petice, které musí dostat slovo v co nejširším měřítku a na všech úrovních. V dnešní době internetu a mobilních komunikací to ani nemusí znamenat větší zátěž jak pro samotné lidi, tak pro úřady. A pokud na politiky budeme nahlížet jako na dělníky, které občané zaměstnávají, pak z toho logicky plyne, že bychom měli mít možnost jim tento pracovní poměr ukončit, pokud jej nebudou vykonávat tak, jak si to my přejeme.