Nejlepší způsob jak pomoci sobě je pomáhat druhým

Nejlepší způsob jak pomoci sobě je pomáhat druhým

Každý by se jistě chtěl mít lépe. Na tom není nic špatného, pokud to není na úkor těch druhých. Naše osudy jsou však neoddělitelně spojeny a tak není možné do svého přání „dobra“ nezahrnout i ostatní.

Každý by se jistě chtěl mít lépe. Na tom není nic špatného, pokud to není na úkor těch druhých. Naše osudy jsou však neoddělitelně spojeny a tak není možné do svého přání „dobra“ nezahrnout i ostatní. Ve skutečnosti jsme totiž opravdu jedna rodina, kde také každý má sice jinou úlohu, ale prospěch z úsilí každého sklízejí všichni společně. Nejinak i ve větší všelidské – dosud spíše abstraktní – rodině všichni sdílejí do jisté míry společný osud a pokrok jednotlivce je do velké míry závislý na pokroku lidstva jako celku. Je zvláštností naší doby přechodu k vyšší formě kolektivního vědomí jednoty, že bez uvědomění si a hlavně bez praktického uskutečnění této jednoty se lidstvo nepohne ve svém vývoji kupředu.

Vztah gurua a žáka na Východě, či kněze a věřícího na Západě sloužil hůře či lépe hlavně vývoji jednotlivce a odpovídal požadavkům předchozího věku. Jakmile však Vodnář začal do světa rozlévat svou bezbřehou moudrost, jedinec v ní sám již daleko nedoplave. Je odkázán na spolupráci a je závislý na rodině, skupině, obci, národu a lidstvu jako na vyjádření své vyšší přirozenosti.

Jak tedy je možné se dostat dále? Kudy vede cesta ze současného chaosu, úpadku a bezradnosti? Jistě ne v dalším prohlubování důrazu na jednotlivce, vedoucí k individualismu, egoismu, aroganci, soutěživosti a tím nakonec i ke zkáze všech. Dobro a prospěch jednotlivce je nutné sladit, napojit a zahrnout do většího rámce lidské společnosti jako jednotky kolektivního vědomí. Neboť o dosažení tohoto vědomí tady hlavně jde. Nestačí však již, že jen několik málo výjimečných jedinců dosáhne tohoto vyššího stavu. Vědomí kolektivní jednoty může být totiž zároveň a jedině a kolektivním vědomím jednoty, tedy vědomím všech o všech.

Když otevřeme svůj pohled do větší šíře a vezmeme za svůj osud širšího lidského společenství než jsou pouze naši bezprostřední příbuzní, povede nás to zcela určitě k potřebě být nějakým způsobem prospěšný ostatním. A to je právě ta cesta a způsob, jak začněme být prospěšní i sami sobě, resp. svému vyššímu Já, své Duši. Začneme naplňovat účel, pro který jsme se narodili, tedy poznat a projevit svou duši zde ve hmotě. A ona nás vede ke zrození proto, abychom sloužili celku, jehož je ona nedělitelnou součástí. Pokud si tedy uvědomíme svou podstatu a přijmeme svou roli v tomto světě, budeme se snažit – každý svým jedinečným způsobem – pomáhat ostatním. Budeme naplňovat záměry své duše v této inkarnaci a tím se s ní dostávat do užšího a těsnějšího spojení. Tímto způsobem se urychlí náš individuální vývoj a záměry vývoje lidstva se budou moci skrze nás uskutečňovat.
Nahoru

Podpořte nás sdílením